A podle mě nemůžeme říct o velkostatku založeném na nucené práci, že jde o kapitalistický podnik. Podívej, měl bych to vědět, já jsem tu knihu dobře znal. Měl jsem za to, že Klíma vyzdvihuje, že to Marxovo takzvané manufakturní období bylo obdobím počátku najímání svobodné práce. Proběhla přece ta Raabova reforma. Ale pokud já vím, tak k Raabově reformě přistoupilo velmi málo šlechticů, protože byla dobrovolná. Dostáváme se tudíž až téměř do poloviny 19. století. O dřívějším období i ty píšeš ve své studii o J. J. Becherovi,17) že on si uvědomoval, že pro rozvoj manufaktur potřebuje volnou pracovní sílu a nemá ji kvůli druhému nevolnictví kde vzít. Já myslím, že proto vymýšlí všechny ty nástroje, jak získat dělníky, protože chápal, že bez volné pracovní síly to nepůjde. A všichni panovníci od Leopolda I. po Josefa II. věděli moc dobře, jak by se měl nastartovat průmyslový vývoj, ale český sněm jejich návrhy odmítal. Klíma to někde formuluje tak, že šlechta usazená v Čechách byla rezistentní vůči změně. Dobře je to ostatně vidět třeba na dějinách Jednoty pro povzbuzení průmyslu, kterou ve třicátých letech 19. století zakládali šlechtici a první pokrokoví nešlechtičtí podnikatelé, ale po dvaceti letech, kdy se tam začaly objevovat návrhy třeba na omezení cechů a podobně, ztrácela šlechta zájem a přestala činnost Jednoty podporovat. I Karel Havlíček Borovský kritizoval šlechtu za to, že participuje na státních subvencích, aby si mohla zakládat manufaktury, ale chová se cechovně. To neznám. O Karlu Havlíčku Borovském vím jen to, že kritizoval carismus.
17) Johann Joachim Becher (1635 některé zdroje uvádějí 1625–1682), polymat, který spojil hlubokou religiozitu, znalost metalurgie a alchymie s úvahami o fungování společnosti a hospodářství. V duchu tzv. kameralismu radil císaři Leopoldovi, jak vyvést habsburské země z krize způsobené třicetiletou válkou.
94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291253