Nelíbí se mi, jakým tónem to říká. „Co je s Oskarem?“ „Pohřešuje se jeho přítelkyně,“ řekne už bez dalších okolků. Trochu si oddychnu. „Oskar má přítelkyni?“ „Teď zrovna ne. Právě jsem vám řekl, že zmizela,“ odpoví Vetchý zvláštně. Snažim se srovnat si myšlenky. S nikým z rodiny jsem nemluvil. Jestli je to s tím Oskarem pravda… „Kolik jste říkal, že máte času?“ „Asi hodinu a půl. Pak mám rovnání nosu. V lokální anestezii mi to zafixujou a zavedou tamponádu, což je něco, co má zabránit masivnímu krvácení. Budu ji mít dva dny, pak to odstraní. Dobrá zpráva je, že budu moct zase dýchat nosem. V sobotu. Špatná zpráva je, že ty dva dny budu muset zůstat tady.“ Konečně mi to dochází. Někdo zatahal za nitky, aby dali pacienta ORL na pooperační. „Vy jste to myslel s tím pokojem vážně? Tak to je štěstí, že jste ztratil čich. Ztratil, že jo?“ vtipkuju, ale myslim přitom na Oskara. Proč nevim, že má holku? „Myslim, že ano. Dočasně. Kvůli otokům.“ Trochu se na posteli narovnám a opřu se o předloktí, pak se s pomocí postranice přitáhnu do sedu. „A můžete začít vod začátku? Vím o Monice, ztracená, nalezená, a Aleně, pořád ztracená. Je to tak?“ Vetchý přikývne. „Počítáme k nim i Jessiku. Stejný způsob vraždy, stejné odhození těla do Nisy…“ „Souhlasim. Náckové v tom zřejmě nejedou, Wolf se k ní nehlásil, i když to bylo v situaci, kdy by mu to před vostatníma udělalo dobrý jméno,“ vzpomenu si na dny před demonstrací. „To je dobré vědět…“ poškrábe se Vetchý na hlavě. „Nezapomeňte se o tom zmínit v hlášení. Pokud vím, dosud jste to ne uvedl… A k té slečně vašeho bratra — už to bude čtvrtá oběť. Nebo to tak aspoň vypadá.“ Nasucho polknu. Kolik vo tom Oskar ví? Snažim se nemyslet na nejhorší. Možná se ta holka najde. Možná ani s Oskarem nechodila. Možná je to něco, co mi má Vetchý říct, abych se o případ zajímal… „Můžu si náš rozhovor nahrát na mobil?
OLIVER - - - 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290346