ve kterých se odrážela beznaděj. Byla přesvědčená o tom, že až se vrátí domů, bude prosazovat lepší organizaci teritoriální správy. Možná to byl její úkol. Cítila, jak v ní roste přesvědčení, že je vyvolená k tomu, aby pomohla Teritoriu k rozkvětu. Jako první členka královské rodiny, která byla přímým svědkem důsledků ilusijské a irinijské okupace na severu, měla moc dopady na místní obyvatelstvo alespoň zmírnit. S tou myšlenkou se vydala cestou proti proudu Vydří řeky zpátky k místům, odkud nedávno s Eiccou přijeli. Lesní cesta ji dovedla na holé, vyvýšené místo s několika borovicemi, ze kterého bylo vidět na vzdálenou zvlněnou krajinu, potaženou bílým pláštěm jinovatky. Na vrcholku prosvítala odhalená skála, podobná nerovné lebce. Hluboko pod kopcem šuměly peřeje divoké řeky, ale nahoře vládl přízračný klid. Když Sari obešla pokroucenou borovici a chtěla vystoupat na vrchol, zarazila se a musela několikrát zamrkat, aby se ujistila o tom, že na odhalené skále nevidí stát ženu v bílém, s varovně zdviženýma rukama. Vzpomněla si na to, jak jí Eicca vyprávěl o mlžných pannách, místní legendě, která ji vyděsila, a promítla se jí do neklidných snů. Ve skutečnosti bylo zjevení 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290227
Issuu converts static files into: and more. Sign up and create your flipbook.