Šprti a frajeři
Ťuk. Skafandr se zatočil kolem dokola a odplachtil do tmy. Doufal jsem, že nenarazí do ničeho, co by mohlo spustit řetězovou reakci zkázy. Skořápka byla vybavená silným pancířem, ale štíty, které ji měly ochránit před přímým útokem, proti gyaskutům buď nestačily, nebo selhaly. Od začátku jsme, i podle toho, co se od hlídky dozvěděl Aštar, počítali s tím, že jsou na bocích lodi otevřené hangáry, ze kterých mohly v případě potřeby startovat doprovodné stíhačky – a taky startovaly –, a doufali jsme, že zůstaly otevřené až do konce, abychom v jednom z nich mohli přistát a nepozorovaně a bezpečně pokračovat do nitra Skořápky. Nepozorovaně a bezpečně nám v minulosti vyloženě šlo, ale výhodou tentokrát bylo, že nás nemuselo trápit, jestli nás mrtví zahlédnou. Hangár na levoboku se nacházel kousek od nehybného, byť na pohled neporušeného obrovského kovového prstence. Nečekal jsem, že bude i po sto letech rotovat, ale jestli se jednalo o generátor gravitačního pole, znamenalo to, že budeme klobouk hledat ve stavu beztíže. A s tím jsem neměl skoro žádné zkušenosti. Na videích z ISS sice astronauti poletovali modulem s ladností petrohradského baletního souboru, ale já měl podezření, že pokud si
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290147
Kristýna Sněgoňová
vůbec dokážeme se sto let mrtvou lodí poradit, budeme připomínat spíš kroužek amatérských gymnastů, kteří sice nedostatek zkušeností nahrazují nadšením, ale i tak si do poloviny vystoupení zlomí nohu, dvě žebra a kladinu. To, že na Skořápce umělá gravitace nebude, mě nenapadlo a bál jsem se, že Aštara s Karame zase nenapadlo, že bychom s tím mohli mít problém. I když jsem to nechápal, asi jsme opravdu budili dojem, že víme, co děláme. Když jsme se blížili k černému ústí hangáru, zadržoval jsem dech a vůbec nevnímal garka, který mezitím naskočil na komunikační obrazovce a snažil se upoutat mou pozornost. Karame se nakláněla k hlavní obrazovce, jako by mohla Malou Kraksnu do hangáru dotlačit očima. Gerasim s profesorkou, kteří na můstek dorazili jako poslední, stáli za mým křeslem a vypadali stejně napnutě jako já. Výsadkový modul vklouzl do hangáru. Nic se nestalo. Pomalu jsem vydechl. Vrata za námi zůstala otevřená, ale naše přítomnost nespustila poplach ani nezapnula obranný systém lodi. Všechno možná odumřelo spolu se Skořápkou a neveny na ní. Dědek vysunul vzpěry modulu a ten k mému překvapení dosedl na jedno z volných míst
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290147
Šprti a frajeři
na přistávací ploše. Volná byla ve skutečnosti všechna – stíhačky z levoboku se zničené gyaskuty už století vznášely v černi vesmíru. Zachytil jsem Ažin pohled a pokusil se uvolnit. Nedávat najevo strach, který skar neodpouští, jsem se učil od prvního setkání s kulšeši, ale na Skořápce bylo přesto něco… „Když člověk celou dobu poslouchá, jak je tu všechno nestabilní, jen čeká, kdy to bouchne,“ zašeptal jsem. Ještěrka mě zaslechla. „S vaší přítomností pravděpodobnost výbuchu vzrůstá.“ Doufal jsem, že se plete, a současně neměl na svou obranu moc co říct – asi jsem nemohl čekat, že na to, co se stalo na Namathé, po týdnu zapomene. Místo toho jsem radši poplácal Vodičku po rameni a otočil se na zbytek posádky, zatímco dědek ukázal garkovi na komunikačním monitoru vztyčený palec, což bylo pozemské gesto, kterému gark pravděpodobně vůbec nerozuměl. „Skvělá práce, Lojzo.“ „Díky, kapitáne.“ „Karame s profesorkou zůstanou na lodi, jak jsme se dohodli. My ostatní půjdeme pro klobouk.“ „A historické záznamy,“ připomněla profesorka.
99 Ukázka elektronické knihy