Pak přijela na návštěvu naše hodná tchyně, to vrány už létaly klidně do kuchyně. Tchyně asi poznala, že jsem pacifista, rozhodla se zasáhnout, to už je věc jistá.
Evidentně nechtěla kuchyň s ptáky sdílet, se vzduchovkou po dědovi začla vrány střílet.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290146
Všeho moc škodí Každé lidské počínání své zásady má, úspěchu se dopracuje, kdo je všechny zná.
Jednou z nich je přiměřenost, přehánět nic nemáme, jenom tak se, dá-li Pán Bůh, i úspěchu dočkáme. Příroda nás poučuje, co svět světem stojí, že kdo něco přehání, rány si pak hojí. I ta šelma krvelačná, co v Africe skotačí, ví, že třeba na slona svojí silou nestačí.
Kdyby však těch predátorů bylo víc než dvacet, slon by neměl žádnou šanci do stáda se vracet. Najdou se i tvorové, co vypadají nevinně a krajinu zdevastují díky svojí lavině. Třeba žravé kobylky, když je jich jen pár, vypadají roztomile – kdo by se jich bál?
Pokud ale je jich mračno, že den změní v noc, nezbývá než jenom říci: Co je moc, je moc. Podobně i mravenci, když se spojí v lavinu, tak farmáři neutečou. Dávají si za vinu,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290146
že rodinu nespasili rychlou emigrací, protože si mysleli, že jde o legraci.
Cesta každé laviny k legraci je daleká, protože z ní nikdy nic dobrého nekouká.
Ukázka elektronické knihy