ROBYN GRADYOVÁ
„Ajaxi?“ Radost z toho, že ji slyší vyslovit své jméno, neměla dlouhého trvání. Uvědomil si, že její hlas nezní potěšeně. Spíš rozrušeně. Skoro v panice. Přitiskl si telefon blíž k uchu. „Vedo, jsi v pořádku?“ Měla ho očividně na hlasitém odposlechu, protože slyšel sérii dalších vět. Mluvila ještě s někým dalším. Ano, hned pojede. Bude tam během půl hodiny. „Počkej. Zadrž. Ty někam jedeš?“ „Můj otec měl nehodu,“ prudce se nadechla. „Je v nemocnici.“ Ajaxovy priority se lusknutím prstu změnily. „Ve které?“ Už šel ke dveřím s klíčem od vozu v ruce. „Neměj strach, miláčku. Sejdeme se tam.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290010