ROBYN GRADYOVÁ
„Ajaxi?“ Radost z toho, že ji slyší vyslovit své jméno, neměla dlouhého trvání. Uvědomil si, že její hlas nezní potěšeně. Spíš rozrušeně. Skoro v panice. Přitiskl si telefon blíž k uchu. „Vedo, jsi v pořádku?“ Měla ho očividně na hlasitém odposlechu, protože slyšel sérii dalších vět. Mluvila ještě s někým dalším. Ano, hned pojede. Bude tam během půl hodiny. „Počkej. Zadrž. Ty někam jedeš?“ „Můj otec měl nehodu,“ prudce se nadechla. „Je v nemocnici.“ Ajaxovy priority se lusknutím prstu změnily. „Ve které?“ Už šel ke dveřím s klíčem od vozu v ruce. „Neměj strach, miláčku. Sejdeme se tam.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290010
JEDENÁCTÁ KAPITOLA Veda se celou cestu držela, ale když uviděla Ajaxe, který na ni čekal u nemocničního vchodu, hrozilo jí, že se všechny zadržované emoce provalí jako řeka. Vrhla se mu do náruče a doslova se zhroutila. „To bude v pořádku, Vedo,“ chlácholil ji Ajax a hladil ji po vlasech. „Půjdeme tam spolu.“ Utřela si slzy. „Byl kousek od domu, když sjel ze silnice. Říkal prý, že si myslel, že něco vidí…“ „Takže je při vědomí?“ Přikývla a společně zamířili dovnitř. „Narazil do stromu.“ Cestou k výtahu ji Ajax držel tak pevně, až to skoro bolelo. Nestěžovala si ale; přesně takovou kotvu potřebovala. U recepce Veda sdělila sestře otcovo jméno, přibližný čas přijetí a jeho důvod. Když pak sestra vzhlédla od monitoru, Veda okamžitě viděla, že něco není v pořádku. „Seženu lékaře,“ řekla a vstala. „Zatím se posaďte, prosím.“ Vedě se nahrnula krev do tváří a pak z nich stejně rychle zmizela. Obrátila se k Ajaxovi a připadalo jí, že se s ní celá místnost kymácí. Toto nebyla nemocnice, do které převezli její maminku po té druhé nehodě, ale vypadala stejně, a i ten výraz na sestřině tváři… Veda si byla vědoma toho, že ji Ajax drží za paži a podpírá. Celou cestu sem si Veda opakovala totéž: i když je to hrozný šok, její otec bude nakonec
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS290010
ROBYN GRADYOVÁ
v pořádku. Mezi toto ujišťování se jí ale procedily i myšlenky Osud bývá krutý a Historie se sice neopakuje, ale může to tak vypadat. Měla pocit, že je s Drakem neustále ve sporu, ale to neznamenalo, že by si přála, aby jí ho vzala nešťastná nehoda, obzvlášť když přesně takhle přišla i o maminku. Uvědomila si, že se jí představuje vysoký muž s uklidňujícím hlasem. Jméno na visačce znělo doktor Wasley. Nebo Sawley? Veda už nevydržela čekat ani vteřinu. „Je mrtvý?“ Lékařovy oči se na ni usmály. „Váš otec je naživu. Vběhl mu pod kola jelen a srazili se. Nemá žádné zlomeniny, ale chceme sledovat poranění hlavy, které utrpěl. Má štěstí, že z toho vyšel tak dobře.“ „Kdy ho Veda může vidět?“ zeptal se Ajax. Lékař stiskl rty. „Paní Darnelová, váš otec požádal o dodržování naprostého soukromí.“ Veda zamrkala. „Ale… ví, že jsem tady?“ „Dal nám vaše jméno jako kontakt.“ Pak se odmlčel. „Ale obávám se, že nechce návštěvy.“ Když lékař viděl, jak je Veda zdrcená, snažil se o racionální přístup. „Často se stává, že se lidé stydí za to, že se jim něco stalo, že ztratili kontrolu nad vozem. Potřebují čas, aby se vyrovnali s pocitem selhání a přijali od svých blízkých podporu.“ Povzbudivě se usmál. „Určitě to tak bude i v tomto případě.“ Když lékař odešel, Ajax ji objal a ona se o něj opřela. Všechno měla jako v mlze, ale on byl velmi skutečný. „Zůstaneme tady,“ řekl Ajax a držel ji v náručí. „Až se vzpamatuje, můžeš za ním hned jít.“ „Co když k tomu nedojde?“ „Jak říkal ten doktor… má problém s tím, že něco pokazil.“ „Takže mě vymaže. Typické.“ Ustoupila o krok. „No, neposkytnu mu to potěšení, abych zoufale čekala na to, až se začne chovat rozumně.“ 100 Ukázka elektronické knihy