BRONWYN SCOTTOVÁ
náročná rozhodnutí, ale těhotenství pro něj bylo zcela neznámou oblastí. Nebyl zvyklý pociťovat nejistotu, nevědět si rady s řešením nějaké situace. Cam si klekl vedle sofa a pohladil Pavii po vlasech. Je krásná a je jeho. Věří mu, že se o ni a o dítě postará. A on to rozhodně udělá. „Přinesl jsem jablka a sýr, čerstvé mléko, vejce, slaninu, chléb, šunku, máslo a džem,“ šeptal jí v naději, že ji tím probudí. Otevřela oči a potěšeně se usmála. „Toast? Džem? To zní úžasně.“ Člověk by si myslel, že jí právě byly nabídnuty nejjemnější francouzské palačinky se šlehačkou a malinami. Pak povzdychla. „Je mi líto, že jsi to musel zařídit, chtěla jsem si jen trochu odpočinout a jít nakoupit, ale usnula jsem. Jako manželka se neukazuji v nejlepším světle, když musíš jít pro jídlo, zatímco já si tady ležím.“ Cam se k ní naklonil a políbil ji na čelo. „Nosíš pod srdcem naše dítě. Není třeba, aby ses omlouvala. Ani já o sobě nemohu říct, že bych se předvedl jako ideální manžel. Odešel jsem a nechal jsem tě tu samotnou. Bylo ti špatně?“ „Bylo, ale dalo se to zvládnout.“ Pavia se opatrně posadila. „Jsem těhotná, Came. Nejsem invalidní.“ „O těhotenství toho moc nevím. U husarů se s tím často nesetkávám.“ Cam se zasmál, ale nebylo mu až tak do smíchu. Byl zvyklý na to, se vším si vždycky poradit a vždy mít dostatek informací, aby se mohl správně rozhodnout. Ale teď se ocitl na nejisté půdě. Všechno, co věděl o těhotenství, pochytil díky tomu, že Helena, manželka Fortisova bratra 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289996
ODVÁŽNÁ DĚDIČKA
Fredericka, byla věčně těhotná a on se o průběhu jejího stavu dovídal díky dopisům, které Fortis dostával z domova. Byli oba v cizině, zatímco ona porodila pět dětí. Hořce si uvědomil, že to, co slýchal od Fortise o vývoji v jeho rodině, je vše, co mu teď může pomoci při osvojování si role manžela a nastávajícího otce. Musel se při té myšlence tvářit hodně bezradně, protože Pavia se zasmála. Uklidnila ho. „I pro mě je to poprvé. Budeme se učit spolu. A co kdybychom si teď dali tu snídani, kterou jsi mi slíbil?“ V kuchyni si připravili něco k zakousnutí, ale odpovídalo to jejich dosavadním zkušenostem v této oblasti. Cam znal jen vaření na polním ohništi. Pavia se velice snažila, ale když už podruhé připálila toast, který chtěla připravit jen lehce opečený, měla na krajíčku. Cam rychle zasáhl. „Je to těžší, než to vypadá, že?“ uklidňoval ji. Naposledy se jim podařilo vyrobit slušnou porci míchaných vajíček, opéct pěkně slaninu i toasty, ale uvědomovali si přitom stále víc, že na ně dopadá tvrdá realita. Pavia neumí vařit, nebyl důvod, aby se tomu učila. Uměla sestavit menu pro kuchaře, ne ta jídla sama uvařit. Věděla, jak se má domácnost řídit, neuměla ji sama udržovat a uklízet. A neuměl to ani on. Uměl jezdit na koni, střílet, bojovat, starat se o své mužstvo. Žádná z jejich dovedností jim v této situaci k ničemu nebyla. „Musíme si někoho najmout.“ Cam si nabral vajíčka. Nemůžou takhle žít pořád. „Moc jsem se tady o to nestaral, protože jsem věděl, že stejně budu žít 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289996
BRONWYN SCOTTOVÁ
převážně v cizině. Čas od času to sem přijde zkontrolovat jeden člověk z vesnice, to je všechno.“ Zpětně svého nezájmu litoval. Ráno si dům prohlédl v denním světle a viděl, kolik je toho třeba všude udělat. Škoda, že to tady nechal zchátrat. Ale nikdy ho nenapadlo, že si sem dovede manželku a bude tady s ní vychovávat dítě. V Honeysettově domě si slíbil, že se o svou ženu a dítě bude co nejlépe starat, ale zatím se mu to moc nedaří. Pavia vzhlédla od svého toastu s máslem. Oči měla široce rozevřené údivem. „A můžeme si to dovolit?“ Můžeme? To jediné slovo Cama zahřálo u srdce a hned se cítil o hodně lépe. Vzal její ruku do dlaní. „Nejsme až tak chudí, Pavio. Můžeme si žít dost pohodlně. Můžeme si najmout ženu z vesnice, která se nám bude starat o domácnost, a zahradníka, který bude pečovat o záhony. A chlapce do stáje.“ Určitě nebudou mít takové zástupy sloužících, jakými se honosily domy jejich rodičů. Cama napadlo, že bude lepší tuto myšlenku vůbec nevyslovit. Dívat se zpět není k ničemu dobré. Jejich staré životy skončily. Pavia přikývla, uklidněná představou, že se někdo bude starat o úklid a vaření. „Proč se tak usmíváš?“ „Vedeme spolu první rozhovor jako manžel a manželka.“ Cam ji jemně pohladil po kloubech ruky. „Radíme se, jak spravovat domácnost, a o našich finančních možnostech.“ Je to dobrý začátek, říkal si, i když úplně jiný, než by ho kdy napadlo. S Caroline by určitě v kuchyni nediskutoval o vedení 100 Ukázka elektronické knihy