„GDA?“ „Ano. Víte, čím se zabývají?“ „Ovšem.“ „Je neuvěřitelné, že se do takového výzkumu můj syn dostal.“ „A nevyhodili ho?“ „Cože?!“ ohradí se paní Trungaldová proti Kjelssonovi. „Co to říkáte?“ „Máme informace, že nějakého mladého laboranta vyhodili z GDA, ještě když institut sídli v Naestvedu.“ „O tom nic nevím.“ „Opravdu?“ „Ovšem.“ „Kdy jste ho viděla naposledy?“ „Týden před tou nehodou.“ „Zdál se vám v pohodě? Netrápilo ho něco? Nebylo něco, s čím se vám chtěl svěřit, ale nakonec to neřekl?“ „Je tu jedna věc, která ho trápila.“ „A jaká?“ „Usnul prý v práci a nějaké holky si z něho udělaly legraci.“ „Neřekl vám, o co šlo?“ „Ne. Jen řekl, že kvůli tomu byl u svého nadřízeného na koberečku.“ To by mohl být důvod, proč by té mladé laborantce ublížil, pomyslí si Romstromová. „Kde pracovala Sabine, asi nevíte?“ ptá se vzápětí Kjelsson. „Pro nějakou farmaceutickou firmu v Kodani.“ Detektiv pohlédne na seržantku Romstromovou. Pozvedne obočí. Jako by tím chtěl naznačit něco víc.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289986