2
rne Laurin (1889–1945) – český židovský novinář, literární a divadelní kritik, A spisovatel. Šéfredaktor časopisu Tribuna (1919–1920) a Prager Presse (1921–1938). V roce 1938 mu správní rada Orbisu (nakladatelství, pod nímž noviny vycházely) dala výpověď. Od roku 1939 v exilu, spolupracoval s Edvardem Benešem, v New Yorku založil zpravodajskou tiskovou agenturu. 3 Anton Burger (1911–1991) – SS-Obersturmführer, od roku 1944 Hauptsturmführer, proslulý svou krutostí. Působil mj. v Centrálním úřadu pro vystěhování Židů v Praze (viz pozn. č. 14 na str. 19), poté v Brně, v roce 1943 působil v Osvětimi. V letech 1943–1943 byl v pořadí druhý vedoucí terezínského ghetta (Lagerkommandant). Poté působil v Řecku, kde byl odpovědný za transporty více než 3 000 řeckých Židů. Po válce byl zatčen a držen v internačním táboře u Salzburku. V nepřítomnosti odsouzen v Litoměřicích k trestu smrti. V roce 1947 (krátce před popravou) ze zadržovacího tábora uprchl a žil pod pseudonymem v Neunkirchenu, kde byl v roce 1951 zatčen. Internován ve Vídni, v roce 1951 opět uprchl a žil pod pseudonymy (nakonec převzal i jméno terezínského vězně Wilhelma Bauera, kterého osobně zavraždil) v Rakousku a Německu. Zemřel přirozenou smrtí v Essenu v roce 1991, jeho identita byla odhalena až v roce 1994. 4 Jde o ztotožnění dvou osob. V souvislosti s atentátem na kancléře Dollfusse lze v širším kontextu jmenovat Ericha Grubera (1884–1953), rakouského nacistu, jenž od roku 1934 působil ve spolkovém kancléřství. 5 Engelbert Dollfuss (1892–1934) – rakouský kancléř v letech 1932–1934. Rozpustil parlament a vládl pomocí dekretů, což zdůvodňoval jako opatření proti vzrůstajícímu vlivu nacistů. V roce 1934 zakázal rakouskou nacistickou stranu NSDAP. Byl zavražděn rakouskými nacisty při pokusu donutit ho k abdikaci a jmenovat svým nástupcem Antona Rintelena. Atentátníky byli Otto Planetta a Rudolf Prochaska, jehož účast se podařilo prokázat až nedávno. 6 Ludwig Czech (1870–1942) – český právník a politik, člen Rakouské sociálně demokratické strany (Rakousko-Uhersko) a poté Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR. V letech 1929–1934 ministr sociální péče, 1934–1935 ministr veřejných prací, 1935–1938 ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. 7 Vrchlabí, Vrchlabská kasárna – kasárna v terezínském ghettu. Více viz legendu k plánku terezínského ghetta (č. 21, str. 276). 8 Alfréd Meissner (1871–1950) – český politik, člen sociálně demokratické strany. V roce 1920 ministr spravedlnosti, 1934–1935 ministr sociální péče. 9 Hannover, Hannoverská kasárna – kasárna v terezínském ghettu. Více viz legendu k plánku terezínského ghetta (č. 26, str. 277). 10 Camill Hoffmann (1878–1944) – český židovský básník, spisovatel, novinář a diplomat. Do roku 1939 tiskový atašé na československém velvyslanectví
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289978
v Berlíně. Mimo jiné před nacisty zachránil knihovnu a rukopisy Heinricha Manna (berlínskou část pozůstalosti Franze Kafky již zachránit nestačil). V roce 1942 byl s ženou deportován do Terezína a odtud v říjnu 1944 posledním transportem do Osvětimi, kde zemřel. 11 Carl (Karl) Meinhard (1875–1949) – rakouský herec a divadelní režisér, působil v Praze a poté v Berlíně. V roce 1933 uprchl do Prahy, poté působil ve Vídni, odkud opět v roce 1938 uprchl do Prahy. V roce 1942 byl deportován do terezínského ghetta, v roce 1944 figuroval v propagačním filmu o Terezíně. V roce 1946 emigroval do Argentiny. 12 Rudolf Bernauer (1880–1953) – rakouský textař, libretista, filmový režisér, producent a herec. 13 Ernst Lubitsch (1892–1947) – německý židovský filmový režisér. Od 20. let působil velmi úspěšně v Hollywoodu. Informace, že byl žákem Carla Meinharda, není doložena. 14 Klowache (z něm. das Klo – hovorově záchod, klozet; die Wache – hlídka) – „záchodová hlídka“. 15 Hans Johann Georg Friedländer (1882–1945) – rakouský (narozen ve Švýcarsku), generálmajor, později polní maršál (Feldmarschalleutnat). Jeho otec pocházel ze židovské rodiny. Bojoval v první světové válce, v meziválečném období působil ve Státním úřadu pro vojenské záležitosti. V roce 1942 byl nucen přestěhovat se do ghetta ve vídeňském Leopoldstadtu, v roce 1943 byl s manželkou (zemřela 1944) transportován do Terezína, v říjnu 1944 do Osvětimi. Oproti autorově údaji, že onemocněl a zemřel, je doloženo, že byl zastřelen v lednu 1945 při pochodu smrti. 16 Louis Treumann (1872–1943) – rakouský židovský herec a operetní tenor. Proslavil se v roli France Schuberta v operetě Dům u tří děvčátek (Dreimäderlhaus), kterou složil Heinrich Berté (1858–1924) ze Schubertových melodií. Zpíval zejména v operetách Franze Lehára (1870–1948), jenž se jej marně snažil spolu s dalšími přáteli zachránit před transportem. Hrál i v několika filmech. Již v roce 1935 mu však bylo veřejné vystupování znemožněno. V červenci 1942 byl ve věku 70 let spolu s manželkou (zemřela o dva měsíce později) deportován do Terezína, kde zemřel. 17 Leopold Jacobson (často mylně psán s „h“ – Jacobsohn; 1873–1943) – rakouský libretista, novinář a spisovatel. Poprvé se proslavil libretem k operetě Kouzlo valčíku (Ein Walzertraum; 1907) od Oscara Strause/Strausse (1870–1954), spolupracoval s dalšími významnými operetními skladateli své doby. Po anšlusu byl donucen přestěhovat se do židovského ghetta v Leopoldstadtu, v srpnu 1942 byl deportován do Terezína, kde zemřel. 18 Leo Straus/Strauss (1897–1944) – rakouský kabaretní umělec a dramaturg; syn skladatele Oscara Strausse/Strause (1870–1954). Stejně jako jeho otec psal své
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289978
příjmení pouze s jedním „s“, aby nedocházelo k záměně s rodinnou „dynastií“ slavných autorů valčíků Straussů. V roce 1942 byl spolu s manželkou Myrou Straus-Gruchenberg deportován do Terezína, kde se zapojili do kulturního života ghetta (kabaret Straus-Brettl). V roce 1944 byli deportováni do Osvětimi, kde zemřeli. 19 Ke jménu Dr. Strauss se v Terezíně pojí několik osobností; autor měl pravděpodobně na mysli Hermanna Strausse, nicméně uvádíme i další: • Dr. Hermann Strauss (1868–1944) – německý židovský lékař, významný odborník v nefrologii. Objevil řadu inovativních postupů vyšetření i léčby. V roce 1942 byl spolu s manželkou Elsou, svým bratrem a sestrou deportován do Terezína, kde se stal členem Judenratu (správně Ältestenratu) a vedoucím výboru pro zdravotnické otázky ghetta. Zemřel na infarkt. • Dr. Sigmund Strauss (1867–1942), významný právník. V roce 1940 byl deportován spolu s manželkou do Terezína, kde zemřel. • Adolf Strauss (1902–1944) – český hudební skladatel, aktivní účastník terezínského hudebního života, deportovaný v roce 1944 do Osvětimi, kde zemřel. 20 Ellie Marie Frederike Julie von Bleichröder (1894–1989). Německá baronka. Vězněna v Terezíně. Objevila se jako posluchačka přednášky prof. Utitze v propagandistickém filmu o terezínském ghettu. 21 Emil Utitz (1883–1956) – filosof, estetik a psycholog, rodák z Roztok u Prahy. Na gymnáziu spolužák Franze Kafky, literárně spolupracoval s Johannesem Urzidilem. Profesor na několika univerzitách. V červenci 1942 byl deportován do Terezína, kde působil jako správce knihovny a v rámci osvěty přednášel obyvatelům ghetta. V roce 1947 vydal knihu Psychologie života v terezínském koncentračním táboře. Později žil ve SRN. 22 Fritz Rathenau (1875–1949) – německý právník; bratranec ministra zahraničí v době Výmarské republiky Walthera Rathenaua (1867–1922). V letech 1927–1935 působil jako ministerský poradce a vedoucí odboru pro menšiny a cizince. Redaktor časopisu Recht und Wirtschaft. V roce 1939 emigroval do Nizozemska, po jeho obsazení vězněn v Terezíně. Po osvobození žil v Nizozemsku. 23 Do Terezína byly deportovány všechny čtyři Freudovy sestry: V transportu pro staré IV/2 v červnu 1942 byly do Terezína deportovány tři: Marie „Mitzi“ Freud (1862–1942), Adolfina „Dolfi“ Freud (1862–1942) a Paulina Regina Winternitz, roz. Freud (1864–1942). Regina Debora „Rosa“ Graf, roz. Freud (1860–1943), byla deportována v srpnu 1942. Marie, Paulina a Regina byly již v září 1942 deportovány do Treblinky, kde krátce nato zemřely. Ve stejném měsíci zemřela v Terezíně Adolfina. Podle jiných údajů však byla Marie deportována do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec u Minsku, kde zemřela. 24 Přímo vpravo – míněno „na smrt“.
99 Ukázka elektronické knihy