„Můţu pro tebe něco udělat? Příští týden budou podzimní prázdniny. Co kdybychom přepadli mámu v Praze? Třeba se jí podaří sehnat lístky do divadla.“ Tak tenhle plán byl nesobecký, aţ to třískalo dveřmi. Mamka za námi jezdívala kaţdých čtrnáct dní a, to byste fakt neuhodli, táta hned ten první víkend rozhodl, ţe pohovka v obýváku není dost pohodlná, praktická a nóbl, a nastěhoval nositelku Nobelovy ceny do vlastní loţnice. Jenţe stejně mi udělal radost. „Tak jo.“ Při přípravě a konzumaci večeře a po zhlédnutí několika novinek popmusic na hudebním kanálu se mi podařilo poměrně slušně resuscitovat. Jenţe Autority se mnou měly zcela jiné záměry. „Ahoj, neruším?“ telefonovala Alex krátce po desáté, kdy jsem se uţ chystala do postele. „Poslyš, jak je to mezi tebou a Casanovou? Měli jste schůzku?“ „Proč se ptáš?“ Nikoli, a to z logistických důvodů. Táta potřeboval samohyb a Vítkova máma auto nevlastnila. Nedostala jsem se do města, ani Casanova za mnou. Díky Bohu. „Potřebovala bych s tebou mluvit. Hodně soukromě. Co kdybych zítra po škole zašla k vám, jako ţe se budeme učit?“ „Nedostaneš se zpátky. Táta musí do Pardubic, vrátí se, kdo ví kdy, moţná tam přespí.“ - 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289822