„Není spěch. Až budeš mít chvíli, prostě se podívej, jestli ti některý můj předpoklad nepřipadá trochu pochybný nebo tak něco. Já na tom budu dělat dál, takže kdybych na něco přišla, řeknu ti. Ano?“ Fabrisi se usmál. „Jasně, a dneska odpoledne s tím přijdeš a povíš mi, že jsi to už vyřešila.“ „To pochybuju: tohle chce jiné oči.“ Rozhodil rukama. „Tak já to zkusím.“ „Díky.“ Nebylo pravděpodobné, že Fabrisi její formalismus plně pochopí, ale ona prostě potřebovala někoho, kdo prověří jeho mechaničtější aspekty.
4b S Renee se Carl poznal na večírku, který pořádal jeden jeho kolega. Zaujal ho její obličej. Byl pozoruhodně nevýrazný, většinou působila docela zasmušile, ale na večírku ji dvakrát uviděl, jak se usmívá, a jednou, jak se mračí; v těch chvílích začaly její rysy vypadat, jako kdyby nikdy nevypadaly jinak. Carla to překvapilo: byl s to poznat obličej, který se pravidelně směje, anebo takový, který se pravidelně mračí, i když od toho nemá vrásky. Zaujalo ho, jak to, že si její obličej opatřil takovou důvěrnou obeznámenost s tolika výrazy, ačkoli obvykle neprozrazuje nic. Trvalo mu dlouho, než Renee porozuměl, než se jí naučil číst z tváře. Ale rozhodně to stálo za to. Teď Carl seděl v klubovce ve své pracovně, na klíně měl poslední číslo Mořské biologie a poslouchal, jak Renee ve své pracovně naproti přes chodbu muchlá papíry. Pracovala celý večer a její frustrace slyšitelně sílila,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289673