To se také díky vrstevnatosti (viz kapitolu 3.1) dařilo jen omezeně. Během 14. století se však podařilo zdokonalit technologii výroby plechu tak, že se vyráběly použitelné pláty o váze 3–4 kg, což bylo dostačující na vykování velkého basinetu z jednoho kusu (viz postup výroby basinetu). Po celé 15. století se všechny přilby kovaly z jednoho kusu plechu. S příchodem nových typů v 16. století se začaly některé přilby (například burgonety, moriony či šturmhauby a pozdější typy) kovat ze dvou polovin. Obě poloviny byly pravděpodobně vytvarovány na jakémsi kopytu, sesazeny a spojeny nýty, ale hlavně byly do sebe podél celého hřebenu zapertlovány (obrázek 4.65). Souběžně se však pro náročnou klientelu všechny tyto typy přileb vyráběly i z jednoho kusu.
Ukázka výroby basinetu s tzv. psím čenichem Na sérii fotografií můžeme vidět názorný postup výroby přilby, jaká se běžně používala na přelomu 14. a 15. století. Repliku vyrobil mistr Jiří Klepač z Mělníka, na její výrobu byla z větší části aplikována technika stahování popsaná v kapitole 4.2. 1 | Ohřev a počátek stahování od vrchlíku dolů.
1
Obr. 4.65 Ukázka spoje dvou polovin přilby na téměř dokončené replice italského burgonetu (borgonota) z roku 1590; patrný je spoj na kšiltu (viz také obrázek 4.26 na straně 71) a dále spojení tzv. zapertlováním na vrcholu hřebene.
2
3
2 | Stažený tvar po dokončení běhu. 3 | Nahrubo vykovaný tvar zvonu. 4 | Výroba hledí, opět technikou stahování. 5 | Nahrubo vykované hledí.
4
5
7
8
6
6 | Zvon i hledí zkompletované. 7 | Vrchní pohled: tvar psího nosu a průzoru. 8 | Hotový a zkompletovaný basinet. 9 | Detail pantu: odnímatelné hledí se závlačkou.
9
98 | P l a t n é ř s t v í Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289416
Technologie výroby železného klobouku Klobouky různých typů provázejí bojovníky všech období po celou dobu vývoje plátové zbroje. Hojně se využívaly u pěších i jízdních jednotek. Hlavním znakem klobouku je jeho krempa, která částečně kryje ramena, zátylek i čelo bojovníka. Další výhodou je i jeho poměrně snadná výroba. Po raných segmentových kusech se na konci 14. století postupně začaly objevovat jednokusové výkovky. Na jejich výrobu stačily nespecializované dílny a mohl jí zvládnout i vesnický kovář. Některé nálezy dosvědčují velmi malou kvalitu jak materiálovou, tak řemeslnou. Podobnou přilbu dokázal řemeslník vykovat za jeden den. 1
2
Z francouzštiny rozšířený název chapel de fer (železný klobouk) specifikuje, že používaným materiálem bylo obyčejné železo. Známé jsou i klobouky vykované z několika plechů, navzájem částečně kovářsky svařených a pronýtovaných. Výroba klobouku, na který bylo k dispozici dostatek materiálu, aby mohl být vykován z jednoho kusu, mohla probíhat jednoduše kombinací techniky hloubení a stahování z oválného polotovaru. Průměr polotovaru se určil jako 2/3 páskové míry hotového klobouku či přilby, měřené od dolního okraje přes vrchol až k protějšímu dolnímu okraji. O zbývající potřebnou 1/3 se hloubka přilby natáhne v průběhu výroby (viz kapitola 4.2, část o stahování).13 1 | Výchozí oválný polotovar: hmotnost 2,3 kg, výchozí tloušťka 2 mm. 2 | Rozkováním ztenčíme kraje, ponechaný silný střed je vhodný k vytažení do misky. 3 | Po prvním vytažení v misce jsou viditelné přehyby, které postupně ohřejeme a srovnáme.
3
4
4 | Docílíme tak zmenšení obvodu. Tloušťka na středu je stále 2 mm – můžeme tedy střed ještě zahloubit. 5 | Po vytažení středu do misky se tloušťka ztenčila na 1,5 mm, pouhým vytažením jsme dosáhli „krásných“ 16 cm hloubky. Nyní je předkovek připraven na závěrečné docílení správných rozměrů a finálního tvaru pomocí techniky stahování.
5
6
6 | Počáteční fáze prvního běhu je tzv. „pas“ – v tomto případě je první pas stažení po celém obvodu na vhodné pěsti či kopytu kolem středu, 7 | Druhý pas pokračuje ve stahování materiálu směrem vrcholu dolů.
7
8
8 | Po třetím pasu se dostáváme k samotnému stažení kraje – nejobtížnější operaci celého běhu, která vyžaduje mnoho zkušenosti a přesné vedení úderů nosu kladiva tak, aby přebytečný materiál „vyběhl“ směrem dolů, zmenšil se tím celkový obvod a narostla hloubka.
Ovál nebo kruh o průměru 40 cm byl pravděpodobně přirozený a nejběžnější dostupný polotovar, který dodávali do platnéřských dílen železníci z hamrů. Takovýto plát byl vlastně základem pro výrobu jakékoliv jiné přilby, ať už se jednalo o šalíř, barbutu nebo šlap. Od našeho dokonalého industriálního plechu se samozřejmě lišil nehomogenitou tloušťky, vadami, trhlinami a menší soudržností vykovaného polotovaru (viz část o rozdílech mezi historickým a současným materiálem na straně 54). 13
Kovářská a platnéřská technologie
| 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289416
9 | Po prvním běhu se zmenšil obvod ze 122 cm na 108 cm – tedy o 14 cm. Hloubka vyrostla ze 16 cm na 20 cm.
9
10
11
12
10 | Druhým během už začínáme formovat hrubé obrysy tvaru. 11 | Po dokončení druhého běhu je již patrný budoucí tvar a všechny jeho konečné míry. Zbývá začistit finální tvar a definovat krempu a hřeben klobouku. 12 | Stažená a zvýrazněná hrana krempy. 13 | Na kulaté pěsti začištěný a vyhlazený finální tvar. 14, 15 | Hotový klobouk po proražení děr po obvodu krempy, které slouží k uchycení vycpávky, a děr na bocích pro podbradní řemen. Detailní pohled dokumentuje drobné praskliny a techniku prorážení otvorů. 13
14
15
16 | Čelní pohled…
16
17
17 | …a ještě profil.
Tvar tohoto klobouku odpovídá typům, které se hojně vyskytují po celé Evropě. Podobný je k vidění například na císařském hradě v Norimberku: je datován do roku 1400, vyroben byl v Innsbrucku (viz obrázek 4.66). Shrneme-li celý výrobní postup, tento kus byl jednoduše vytažen do misky. Stačily pouhé dva běhy stahování, abychom docílili požadovaného tvaru. Povrch byl ponechán nebroušený, jak bylo pro tehdejší běžnou levnou produkci zvykem. Výsledné rozměry klobouku: výška 23 cm, šířka 30 cm, délka 35 cm. Hmotnost 2 kg znamená, že vlivem propalu došlo ke ztrátě 0,3 kg – což odpovídá 13 %. Za zmínku stojí i to, že během výroby nedošlo k odstřižení nebo odseknutí žádného přebytečného materiálu. Dorovnání okraje krempy proběhlo pouze vytažením materiálu nosem kladiva, na závěr byla pouze hrana zabroušena do kulata pilníkem. Celá práce zabrala dva dny. Dílo je plně srovnatelné s autentickými postupy, včetně na závěr proražených děr.
100 | P l a t n é ř s t v í Ukázka elektronické knihy
Obr. 4.66 Železný klobouk (okolo roku 1400, císařský hrad v Norimberku).