Mezitím stále docházela do kongregací a církevních sborů v těch čtvrtích Buffala, kde se usadili imigranti z východní Evropy. Poláci, Srbové, Maďaři, Slováci, Ukrajinci a další, kteří přišli za prací a posléze zakládali krajanské spolky mezi věřícími, ve školách a kolem obchodů, kde se prodávaly jejich tradiční pokrmy a nápoje. Většina z továren, která imigranty zpočátku nalákala na práci a zaměstnala, už dávno neexistovala, v mnoha čtvrtích se etnické skupiny vyměnily nebo se z nich staly zóny pro bohaté, jindy v nich proběhla asanace, aby se mohly postavit městské části nové. Leah nicméně objevila spoustu potomků původních přistěhovalců. Často žili na předměstích, přesto bývalé čtvrti stále navštěvovali. Jednou večer Leah v kostele svatého Stanislava předstírala, že čeká, až se ženský spolek odebere na pravidelné setkání do místní školy. Dávala se s ženami do přátelského hovoru, kdykoli k tomu byla příležitost, a jakmile se s nějakou ocitla o samotě, ukázala jí pod smyšlenou záminkou Pankovu fotografii na displeji jednorázového mobilu. Po několikerých pokusech konečně našla ženu, u níž se zdálo, že váhá. Několik vteřin se na fotku upřeně dívala, potom řekla: „Setkání má začít za pět minut a já bych si tohle potřebovala trochu promyslet. Můžete mi dát svoje telefonní číslo, abych vám pak zavolala?“ „Jistě,“ odpověděla Leah. „Nijak na to nespěchám. Jenom mě zajímalo, jestli se tu ten člověk po těch letech ještě stále ukazuje.“ Na kousek papíru napsala číslo, podepsala se „Sue“ a předala ho té ženě. Podobně to Leah předním zkoušela i v jižní a východní části města, ale všichni oslovení pokaždé řekli, že muže z fotografie neznají. Až tahle žena slibovala určitou naději. Jmenovala se Stella Wizshinská, bylo jí kolem šedesátky a měla kudrnaté blond vlasy, které si určitě už nějaký rok odbarvovala, aby skryla šediny. Věkem a způsobem života se jí tělo postupně rozšířilo, ale nijak rozměklá
97
def_zapadakov308.indd 97
4.2.2021 10:52:42
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289401