Mezitím stále docházela do kongregací a církevních sborů v těch čtvrtích Buffala, kde se usadili imigranti z východní Evropy. Poláci, Srbové, Maďaři, Slováci, Ukrajinci a další, kteří přišli za prací a posléze zakládali krajanské spolky mezi věřícími, ve školách a kolem obchodů, kde se prodávaly jejich tradiční pokrmy a nápoje. Většina z továren, která imigranty zpočátku nalákala na práci a zaměstnala, už dávno neexistovala, v mnoha čtvrtích se etnické skupiny vyměnily nebo se z nich staly zóny pro bohaté, jindy v nich proběhla asanace, aby se mohly postavit městské části nové. Leah nicméně objevila spoustu potomků původních přistěhovalců. Často žili na předměstích, přesto bývalé čtvrti stále navštěvovali. Jednou večer Leah v kostele svatého Stanislava předstírala, že čeká, až se ženský spolek odebere na pravidelné setkání do místní školy. Dávala se s ženami do přátelského hovoru, kdykoli k tomu byla příležitost, a jakmile se s nějakou ocitla o samotě, ukázala jí pod smyšlenou záminkou Pankovu fotografii na displeji jednorázového mobilu. Po několikerých pokusech konečně našla ženu, u níž se zdálo, že váhá. Několik vteřin se na fotku upřeně dívala, potom řekla: „Setkání má začít za pět minut a já bych si tohle potřebovala trochu promyslet. Můžete mi dát svoje telefonní číslo, abych vám pak zavolala?“ „Jistě,“ odpověděla Leah. „Nijak na to nespěchám. Jenom mě zajímalo, jestli se tu ten člověk po těch letech ještě stále ukazuje.“ Na kousek papíru napsala číslo, podepsala se „Sue“ a předala ho té ženě. Podobně to Leah předním zkoušela i v jižní a východní části města, ale všichni oslovení pokaždé řekli, že muže z fotografie neznají. Až tahle žena slibovala určitou naději. Jmenovala se Stella Wizshinská, bylo jí kolem šedesátky a měla kudrnaté blond vlasy, které si určitě už nějaký rok odbarvovala, aby skryla šediny. Věkem a způsobem života se jí tělo postupně rozšířilo, ale nijak rozměklá
97
def_zapadakov308.indd 97
4.2.2021 10:52:42
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289401
nebo tlustá nebyla. Spíš se zdálo, že musela dlouhá léta fyzicky pracovat. Během následujících dnů Leah na ženu pozapomněla, splynula s ostatními, které za více než měsíc v Buffalu kontaktovala. Ale pak jí jednoho večera zazvonil mobil. „Ano?“ Jakmile uslyšela její hlas, ihned se jí ta žena vybavila. „Sue, tady Stella Wizshinská. Před týdnem jsme spolu chvíli mluvili u svatého Stanislava.“ „Pamatuju si na vás,“ řekla Leah. „Kudrnaté blond vlasy…“ „Jo, to jsem já. Bratři mi kdysi říkávali, že vypadám jako Harpo Marx.“ „Doufám, že jste si něco takového nenechala líbit,“ řekla Leah. „Už je jim všem odpouštěno,“ odtušila Stella. „Každému z nich jsem to už dávno vrátila i s úroky, dodnes z toho mají šrámy na duši. Ale kvůli čemu vám volám… Přemýšlela jsem o tom muži na fotce, co jste mi ukázala, a nakonec jsem si ho dokázala zařadit a vybavit si jméno. Panko. Muž, kterého jste mi ukázala na fotce, je Viktor Panko. Ale abych pravdu řekla, volám proto, abych vás varovala, i když je to trochu nepatřičné. Viktor není dobrý člověk a jeho rodina není o nic lepší. Pokud se jedná o nějakou citovou záležitost, radila bych vám, abyste se od něj držela co…“ „Nejedná,“ přerušila ji Leah. „Jsem vám vděčná, že mi to takhle zpříma říkáte. Mohla byste mi prozradit, odkud tu rodinu znáte?“ „Ale já vám nevolám, abychom se bavily o mně. Bylo to už dávno.“ „Prosím vás, řekněte mi všechno, co víte, je to důležité.“ „Bývala jsem policistka,“ přiznala Stella. Leah zklidnila nervy a hlas naladila tak, aby se zdálo, že se usmívá. „Budu k vám upřímná. I já jsem policajtka. Musím se s vámi sejít osobně. Nevadilo by, kdybych si k vám přijela
98
def_zapadakov308.indd 98
4.2.2021 10:52:42
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289401
popovídat? Slibuju, že jakmile řeknete, abych šla, půjdu. Nemusela byste nic naznačovat. Nejsem křehká květinka.“ „Zajímavé,“ řekla Stella. „Probudila jste mou zvědavost. Povím vám, kde bydlím.“ Adresu, kterou nadiktovala, si Leah uložila do mobilu. „Mohla bych přijet hned?“ zeptala se Leah. „Proč ještě otálíte? Myslela jsem, že slyším startovat auto.“ Leah už byla na cestě k šatníku v hotelovém pokoji, kde měla připravenou kabelku. „Podle mapy na mobilu bych u vás měla být za dvacet minut,“ řekla do telefonu. Sjela výtahem do přízemí, přešla ke garážím na druhé straně ulice a vyzvedla si auto. Cestou se nechala řídit navigací v mobilu, dokud nedojela na Fillmore Avenue poblíž Broadway Market. Na mapě v telefonu si zjistila, kde přesně Stella bydlí, a zaparkovala o domovní blok dál s tím, že zbytek cesty dojde pěšky. Nejdřív to vzala klusem, potom zvolnila a rozhlížela se po okolí. Dvoupodlažní domy byly úzké a měly před vchodem verandu. Byly postavené tak blízko vedle sebe, že se Leah podivovala, jak se u každého z nich na příjezdovou cestu vejde auto, natož do úzké garáže. Když našla ten správný dům, vyšla po schodech ke krytému vchodu a zazvonila. Skrz prosklené dveře viděla, jak jí jde Stella otevřít. Trochu kulhala, což Leah odhadla na dávné zranění pravého kolene. Možná bylo tak vážné, že ukončilo její kariéru. Stella otevřela dveře a řekla. „Tady vás máme. Tipovala jsem, že těch předpokládaných dvacet minut překonáte. Pojďte dál.“ „Děkuju.“ Leah vešla a prokázala se služebním průkazem s policejním odznakem. Stella jen mávla rukou a pokračovala do předpokoje, což byla první místnost za předsíňkou. „To mi nemusíte ukazovat. Poznám vám to na hlase. Pojďte dál a posaďte se.“ Posadily se v malém předpokoji zařízeném pohovkou a dvěma velkými křesly, všechny kusy nábytku směřovaly k velké televizní
99
def_zapadakov308.indd 99
4.2.2021 10:52:42
Ukázka elektronické knihy