které církvi otevřeně a demonstrativně vyhlásilo boj, čímž dokonce donutilo basilejský koncil, aby s dlouho „proklínanými kacíři“ jednal jako s rovnocennými protivníky.142) K tomu bylo v polovině 14. století ještě daleko. Již tehdy je ale možné pozorovat přímo hektické hledání nových možností, narušení starých jistot a rozšířenou bázeň před hrozbami nejrůznějšího druhu, která nezahrnovala pouze církevní oblast, byť právě v této sféře byla nejjasněji formulována. Staré motivy církevní kritiky získávaly v novém kontextu nový význam, vzájemně se posilovaly stejně tak jako již dlouho se vyskytující rozpory. I nadále zůstávala, zejména kvůli životnímu způsobu kléru a jeho zjevným selháním, jejich část dobře viditelná. Již dílčí poznání nesrovnalostí (všechny si lidé ke svému štěstí ani neuvědomovali) stačilo k tomu, aby způsobilo otřesy a aby nechalo vystoupit důvody, které musely vyvolat nedůvěru. Zvláště však vedlo k tomu, že začali být vyhledáváni ti, kdo na tom měli vinu a na které bylo možné svalit zodpovědnost.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS289397