Večer jsem dorazil za Terezkou a hned ji začal líbat. Asi na mně něco poznala, protože se začala tak vyptávat. Dokonce to vypadalo, že se na mě zlobí. Byl jsem v rozpacích. Nedokázal jsem jí vysvětlit moje obavy. Ano, já vím, i pro ni by to byla obrovská změna. Je jí teprve sedmnáct. Dnes už jsme použili prezervativy, tak snad to bude vše v pohodě. Ráno nás přišla zkontrolovat její máma. Bylo to trochu trapné. I když jim muselo být jasné, co se asi tak mezi námi děje. No vlastně se spíše divím, že nepřišli dříve. To moje máma by tam byla s námi hned první večer. Všechno se to ve mně tak mele. Na jednu stranu Terezku šíleně miluju a chci s ní trávit každou minutu, na druhé straně bych nejraději někam utekl. A do toho ten Martin. Úplně cítím, jak mi vadí. Vím, že za ní půjde. Že to bude zase zkoušet. A co Terezka? Tvrdí, že mě miluje. Že už to s ním dávno skončilo. Musím jí věřit. Přece kdyby chtěla, mohla se k němu v červnu vrátit. A neudělala to. Ano, už to skončilo. Přesto jsem cítil silnou žárlivost, jen jsem si na něj vzpomněl.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288994
ODLET Druhý den jsem se s rodiči rozloučila doma a James mě pak odvezl na letiště. Moc jsme nemluvili. Nebylo to potřeba. Kdykoli jsme se na sebe podívali, bylo jasné, že ty dva týdny co se neuvidíme, budou velmi dlouhé, a že se neuvěřitelně těšíme, až se zase znovu uvidíme. Rozloučení bylo moc smutné. Byla jsem opravdu vděčná, že si James zařídil ten přestup do Anglie, a že přijede o dva týdny dřív a přiletí za mnou. Opravdu nechápu, jak někdo může mít pocit, že když se dva lidi pomilují, není už co řešit. Nebo to mám úplně opačně. Pro mě tím teprve to „životní drama“ začíná. Poslední polibky. A už mi tečou slzy. Raději půjdu. „Pa, lásko, brzy se uvidíme,“ uklidňoval mě James, ale bylo vidět, že má co dělat, aby se taky nerozbrečel. „Pa, lásko. Už teď se mi stýská,“ odpověděla jsem a odešla k odbavení. Kdo by si to byl pomyslel. Na začátku to vypadalo, že mě jeho přítomnost spíše obtěžuje. Nebo mě přitahoval a já se jen bála si to přiznat? Možná. Teď už je to jedno. Miluju ho. A to tedy fakt hodně. Už si vůbec nepamatuju, že bych byla takto moc zamilovaná do Martina. No, už je to pár let zpátky. Možná jsem to zapomněla. Třeba se to srovná. Budu mít dva týdny na to, abych si to v sobě porovnala. Let proběhl celkem hladce. Možná i proto, že jsem skoro celou cestu prospala. Chvála bohu. Aspoň to uteklo a já si trochu odpočinula. Na letišti v Praze na mě čekal Martin. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288994
„Co tady děláš?“ byla jsem docela překvapená. „Ahoj Terezko, no to je přivítání. Čekám tu na tebe,“ informoval mě. „Aha, no to je hezké. A kde je babi a děda?“ pořád jsem to nechápala. Byli jsme přece domluveni. Chtěli si udělat výlet do Prahy a pak mě vyzvednout. „Jsou doma. Nakonec se jim nikam nechtělo, když jsem jim nabídnul, že tě vyzvednu.“ Moc se mi to nezdálo, ale už jsem neříkala nic. Bůhví, co jim napovídal. Že se udobřujeme nebo tak něco a oni nám chtěli dát prostor? No, celkem zbytečně. Mám Martina ráda, už se na něj nezlobím, ale vrátit se k němu nehodlám. Miluju Jamese. „Nebo tobě to vadí?“ podíval se na mě smutně. „Ne, nevadí, jen mě to překvapilo. Říkali, že si rádi udělají výlet do Prahy a vyzvednou mě. Tak asi jim do toho něco přišlo.“ Už jsem to nechtěla rozebírat. Vždyť je to jedno. Jsme přátelé. „Terezko, co bys řekla na to, kdybych tě zítra unesl na výlet?“ „Ne, Martine, jsem šíleně unavená po cestě. A vůbec, myslím, že to není dobrý nápad. Rozešli jsme se, proč bychom spolu měli jet na výlet?“ „Teri, prosím, dej mi šanci, ať si spolu promluvíme. Jedno příjemné odpoledne. Víš dobře, že v pondělí už nastupuji do školy, tak to je jediná příležitost. Bude to čistě přátelské. Neboj se.“ „Já nevím, Martine, nemám pocit, že bychom si spolu potřebovali promluvit. Vše je jasné. Už bylo vše řečeno. Opravdu jsem po cestě dost utahaná. Chci být v klidu.“
100 Ukázka elektronické knihy