Reflexivita v sociální práci s rodinami (Ukázka, strana 99)

volná Aadaptivní strategie zaměřené ven

Neadaptivní strategie zaměřené ven

Volná/Nejasná pravidla

Striktní/Jasná pravidla

Striktní/Nejasná pravidla

Pravidla

Volná/Jasná pravidla

Adaptivní strategie zaměřené dovnitř

Neadaptivní strategie zaměřené dovnitř

striktní

jasná

Pravidla

nejasná

Obr. 5 Využívání strategií zacházení s emocemi v souvislosti s nastavením pravidel organizace (zdroj: vlastní konstrukce) Volná a jasná pravidla tak dle narací komunikačních partnerů zpravidla vedou k vy­ užívání adaptivních strategií zaměřených ven, jedná se zejména o neformální sdílení a poskytování vzájemné podpory mezi kolegy, kdy pracovníci vnímají existenci vzájemného respektu. Striktní a jasná pravidla zase mnohdy vedou k využívání adaptivních strategií zaměřených dovnitř. V takto nastaveném prostředí pravidel dochází často k tomu, že sociální pracovníci mají jasně určený prostor a čas pro vyjádření emocí (např. v podobě supervize). Sociální pracovníci dle svých výpovědí mají bezpečný prostor pro tvorbu strategií zacházení s emocemi a pro případnou ventilaci emocí, ale často hromadí emoce a přemítají nad možnostmi řešení situace, aby je mohli ventilovat právě až při těchto příležitostech. Volná a nejasná pravidla vedou převážně k využívání neadaptivních strategií zaměřených ven, tedy k tomu, že sociální pracovníci nevědí, jak a kdy je přijatelné vyjadřovat své emoce. Strategie zacházení s emocemi jsou proto u nich značně diverzifikované.

Nejčastěji však dochází k nejisté (místem, časem i intenzitou) ventilaci emocí a přenášení emocí domů. Striktní a nejasná pravidla naopak dle narací komunikačních partnerů obvykle vedla k neadaptivním strategiím zacházení s emocemi, které jsou zaměřené dovnitř.

Pracovník tak o emocích neustále přemítá nebo je naopak zcela potlačuje a drží si odstup od jakéhokoliv vztahu s klientem.

——— 98 —————————————————

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288857

Sociální práce má schopnost vyvolávat v sociálních pracovnících silné emoce. V případě, že tyto emoce nejsou dlouhodobě reflektovány, mohou se v reakcích sociálních pracovníků objevovat neadaptivní strategie jednání, které se projevují v přímém kontaktu s klientem.

Sociální pracovníci tak mohou předepisovat rozhodnutí bez hloubkového porozumění situaci, v jejich práci se může projevovat rigidita bez prozkoumávání možných alternativ a může docházet k emočnímu odmítání klienta (Sicora, 2017).

Z vytvořených dat vyplývá, že sociální pracovníci v sociální práci využívají i nevyužívají reflexi za účelem zvládnutí nároků praxe. Mezi strategie využívající reflexi patřila interní supervize, efektivní persona a reflexivní obsese. Identifikovanou strategií nevyužívající reflexi byla strategie obranného já.

Nelze přitom říci, že strategie využívající reflexi jsou adaptivní a strategie nevyužívající reflexi maladaptivní, naopak obě strategie mají adaptivnější i méně adaptivní způsoby konstrukce a rekonstrukce emocí. Byť v odborné literatuře převládá názor, že je využití reflexe nezbytné pro poskytování vysoce kvalitní praxe, ukazuje se, že sociální pracovníci za stejným cílem využívají i nevyužívání reflexe (podobně viz Ferguson, 2018). Nelze tedy konstatovat, že strategie využívající reflexe jsou spíše copingové a strategie nevyužívající reflexe spadají spíše do úrovně obranných mechanismů49.

Strategie konstrukce a rekonstrukce emocí spojené s nereflektováním se tak jeví být jako nápomocné při zajištění zvládání nároků praxe sociálními pracovníky. Využívání těchto strategií by proto mělo být v praxi sociální práce považováno za legitimní nástroj vyrovnání se s nároky praxe, obzvláště pak v mimořádně stresujících situacích, které může sociální práce s rodinami přinášet. I v těchto situacích je ovšem nezbytné, aby se s praktiky sociální práce pracovalo tak, aby bylo eliminováno riziko, že si sociální pracovník není svého nereflektování vědom a dojde k jeho intuitivnímu, emocionálnímu i kognitivnímu odpojení od výkonu praxe, které může ve výsledku vést k chybnému vyhodnocení situa­ ce rodiny (podobně viz Ferguson, 2018). I Smith (2010) se domnívá, že by mělo být po využívání strategie nereflexe spojeno s následnou supervizí a reflexí.

Z vytvořených dat rovněž vyplývá, že jsou profesní identita a s ní spojené strategie práce s emocemi ukotveny v aspektech organizační kultury (viz také Webb, 2017). Kaž­ dá organizace má často nepsaná pravidla vyjadřování emocí. To, jak zaměstnanci své vyjadřování emocí upravují dle těchto norem, nazýváme emoční prací (emotional labor).

Brotheridgeová a Lee (2002) definují emoční práci jako řízení veřejných projevů emocí pracovníků tak, aby byly v souladu s pravidly vyjadřování emocí organizace. Díky emoční práci jsou emoce vyjadřovány odpovídající cestou v odpovídající okamžiky a potlačovány 49

Utváření a fungování reflexivity v situaci reflexivity v české sociální práci s rodinami

Teoretická reflexe reflexivity jako nástroje (ne)reflexivní (re)konstrukce emocí

Toto konstatování vychází z dichotomního vnímání copingu jako „pozitivního“ úsilí zvládnout požadavky, které jsou člověkem vyhodnoceny jako zdroj námahy (viz Lazarus, 1966) a obranných mechanismů (v intencích klasické psychoanalýzy) jako nepříznivých či nežádoucích způsobů psychického fungování, které nenapomáhají psychickému zdraví (Freud, 1959).

————————————————— 99 ———

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288857

ve všech ostatních případech (Banks, 2012). Z výsledků výzkumu vyplývá, že je nastavení pravidel v organizaci pro využívání strategií pro zacházení s emocemi určitým způsobem predisponující.

Boltonová (2000) rozlišuje ve svém článku čtyři odlišné typy emočního řízení v organizaci (emotion management). Jedná se o emoční řízení: (1) prezentační (presentational; emoční řízení podle obecných sociálních pravidel); (2) filantropické (emoční řízení jako „dar“ – tedy podpora zákazníků v oblasti zmenšujících se zdrojů); (3) nařizující/předepisující (prescriptive; emoční řízení podle organizačních/profesních provozních řádů, emoční řízení jako součást pracovního procesu); (4) peněžní (pecuinary; emoční řízení pro komerční zisk). Organizace se tak stávají obojím, sociálními arénami i entitami zaměřenými na dosažení cíle, které překračují tam a zpět hranice mezi veřejnými a soukromými světy.

V kontextu uvedeného dochází ke komodifikaci emocí, zákazníkova (v tomto případě klientova) spokojenost je tedy produktem profitu.

Nedostatek specifických pravidel v popisu zacházení s emocemi v organizacích často vede k nevyřčenému předpokladu, že je subjektivita jednajícího kompletně kontrolována organizací; jedná se o tzv. záhadu chybějícího subjektu.

Výsledky výzkumu ukazují, že v současné sociální práci s rodinami dochází ve vztahu k emoční práci v organizacích ke dvěma fenoménům: 1. Byrokratizace emocí Organizace prostřednictvím struktur, procesů a postupů, pravidel a předpisů pomáhají účastníkům interakcí v distorzích, manipulaci, přesměrování a neutralizaci emocí (Rogers, 2001, s. 185). K popsanému fenoménu se pojí Morrisonova teorie sociálně obranných systémů, které mohou být (nevědomě) reflektovány v organizačních rituá­ lech, procesech a systémech, jejichž účelem je vyhýbání se emocím a zkušenostem, které jsou příliš hluboké nebo „nebezpečné“ pro konfrontaci (Morrison, 2007).

2. Vytváření nejasných a nevyřčených pravidel pro expresi emocí v organizacích sociální práce To často vede u pracovníků k tenzi mezi vlastním zážitkem emoční zkušenosti a možnostmi její exprese50 a následně ke stresu, nekongruenci a zmatení identity pracovníka.

Dalším zážitkem spojeným s vytvářením nejasných a nevyřčených pravidel exprese emocí v organizaci je pocit „porušení pravidel bez jejich znalosti“ (Barlow & Hall, 2007).

50

Ruchová (2014) hovoří o tzv. reflektivních místech (reflective spaces), což jsou místa, kde může sociál­ ní pracovník sdílet své emoce a jejich dopady se svými kolegy (Ruch, 2014). Tato místa podporují rozvoj sebeotevření a možnost sociálních pracovníků formovat sami sebe navzájem. Tento proces sdílení může vytvářet proces konfrontační empatie – kdy jsou sociální pracovníci pozorní k emočně distresivní povaze rodinných situací, jichž se účastní, a zároveň se ujišťují o vlastním profesionálním účelu (např. o dosažení blaha dítěte).

——— 100 ————————————————— Ukázka elektronické knihy