Když se rozhlédnu po ostatních, připadá mi, že jeho apatie je nakažlivá. A to nesmím dopustit. „Soustřeďme se na ty dvě dodávky z půjčovny,“ řeknu hla‑ sem, který nesnese odporu. „Člověk, kterého hledáme, může klidně jezdit vypůjčeným autem, abychom na něj nepřišli.“ Baxter se nad tím zamyslí. „Jo, to je fakt. Možný to je. Hned se na to vrhnu.“ „Ne,“ namítnu a podívám se na Quinna, který si hraje s iPa‑ dem. „Ujme se toho konstábl Quinn.“ Quinn doslova vytřeští oči. „Ale no tak, Baxter to zvládne…“ „Udělej to, prosím.“ A jestli působím napruženě, má to svůj důvod. Ve schrán‑ ce mi zrovna přistál e-mail od Alana Challowa a v předmětu stojí: URGENTNÍ. V téhle branži existuje spousta lidí, kteří dá‑ vají podobným způsobem na odiv vlastní důležitost, ale Alan mezi ně rozhodně nepatří. Známe se už dlouho, on a já. K policii Thames Valley přišel jenom rok a půl přede mnou. Dělali jsme na stejných přípa dech, dopouštěli se stejných chyb a znali stejné lidi. Za ty roky jsem mu několikrát kryl záda a on pro mě udělal totéž. Přesto bych neřekl, že jsme přátelé, a on si mě neskutečně rád dobírá. Ale o to tu teď nejde. Přečtu si jeho zprávu a na vteřinu — na pouhý zlomek — mě píchne u srdce. Ale ne, to je přece nesmysl. Musí to být náhoda — nezvyklá shoda okolností… Quinn mě pozoruje a lehce se mračí. Stejně jako všichni ostatní slyšel pípnutí telefonu a viděl, že si čtu nějakou zprávu. „Dobře,“ řekne nakonec. „Fajn.“ Gislingham letmo pohlédne na Baxtera a potom na mě. „Ještě mě napadlo, pane,“ začne opatrně, „jestli bychom ne‑ měli uvažovat o zveřejnění výzvy.“ Zvednu zrak. „Jaké výzvy?“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288835