Naděje v medicíně (Ukázka, strana 99)

Naděje v medicíně

Naděje spojená se zlepšením koncepční práce ve zdravotní oblasti Péči o zdraví, má-li dostát požadavkům doby, nestačí pouze „udržovat“, vnímat jen bezprostřední dílčí problémy a věnovat se jejich „krizovému řešení“. Péče o zdraví a zdravotnictví musí spočívat na vizi přesahující běžné funkční období vlády a v potřebné míře je nutné vnímat i okolí systému, tedy všechny okolnosti, které mohou ovlivnit zdraví lidí a jeho další vývoj.

Má-li jít o naději, lze představit obecný záměr jak pojímat hlavní oblasti, na které by se zdravotnictví mělo soustředit, popřípadě teoreticky pojatou strategii umožňující rozvíjet zdravotnictví tak, aby plnilo svůj základní cíl: přispívat ke zlepšení zdraví a kvality života.

Taková strategie by měla být cílově a strukturálně srozumitelná, odborně přijatelná, organizačně realistická (personálně, materiálně, finančně i časově) a eticky zakotvená.

Strategie by měla směřovat ke čtyřem hlavním cílům: zlepšit zdraví, zlepšit strukturu a funkci zdravotnického systému, zlepšit kvalitu poskytovaných služeb a přispět k vytváření motivovaného, vstřícného a příznivého zdravotně-sociálního prostředí. S rizikem určitého zjednodušení lze vymezit její čtyři základní komponenty. Měla by být orientována na jednotlivce, populaci, zdravotnický systém i na jeho okolí.

Pro uvedené komponenty by měly být společné zejména tyto oblasti: informační systém, výzkum, odborné vzdělávání, soustavné hodnocení a institucionální zázemí.

Zvolené dělení je samozřejmě jen rámcové a umožňuje poukázat pouze na některé základní obsahové okruhy strategie.

Schematicky jsou cíle a struktura zvažované dlouhodobé zdravotní strategie znázorněny na obr. 12.1.

Naděje pro jednotlivce

kp

N

ÉP

INE C JED

DOSTUPNOST PÉČE

OD

MÍNKY A ŽIV

N OT

RO

ČE

SK

ST

LE

plné využití prostředků vynaložených na zdraví

ŘED

k

SPO

SYSTÉM

Í

dm

E

po

i a

PÉ Č

ost

ITA

ečn

ezp

pše

ne mí

ní

kva

lity ,b

ži

CE LA

KV AL

ích

d po VÍ RA votních

PU PO

ístn

m

ZD

ía rav zd

íne

ní

pše

zle

éče

Pro jedince je nezbytné zajistit dostupné zdravotní služby v průběhu jeho celého života v potřebném množství a struktuře (dostupnost informací, zdravotní výchova, zdravotní gramotnost, podpora zdraví, prevence, časná diagnostika, klinická diagnostika, účinná terapie, rehabilitace, sociální reintegrace, dlouhodobá i terminální péče).

Kritériem je spokojenost pacientů, přijatelnost péče a vstřícnost zdravotnického systému.

Možnosti klinických oborů zasahovat do vývoje nemoci rychle narůstají a těší se oprávněné pozornosti i obdivu široké občanské veřejnosti. Kvalita péče ve všech jejích aspektech je obsahem výzkumu i navazujících opatření.

zle

84

ÍP

Obr. 12.1 Základní cíle a struktura zdravotní strategie

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288831

Naděje v sociálním a posudkovém lékařství

85

Důležitost kvality zdravotní péče je všeobecně chápána a její růst patří k dlouhodobým vývojovým trendům medicínské péče.

Populační zdravotní péče Populační zdravotní péče vychází z úrovně a rozložení zdravotního stavu i z poznání determinant zdraví a ze zvládnutí jejich ovlivnitelnosti. Je žádoucí zlepšovat zdraví lidí a omezovat zdravotní rozdíly mezi geografickými celky i sociálními skupinami. Nejde o rovnostářství, ale o spravedlivý přístup ke zdravotní péči.

Lidé by měli zůstat co nejdéle zdraví, bez závažných zdravotních omezení snižujících kvalitu běžného života.

Co nejvíce lidí by mělo chápat význam zdraví a znát jeho determinanty (rizika i protektivní faktory). Měly by být plně vy­užívány všechny metody zdravotní péče. Je žádoucí klást důraz nejen na diagnostiku a terapii, ale i na zdravotní výchovu, podporu zdraví, prevenci, rehabilitaci, sociální reintegraci a na komunikaci zdravotnických pracovníků s pacienty.

Aktivity musí být v této oblasti orientovány na základní determinanty zdraví, a to na životní styl, životní prostředí, sociální situaci a na kvalitní a všeobecně dostupnou zdravotní i sociální péči. Jde o to, aby zájem o zdraví a odpovědnost za zdraví nacházely svůj výraz v opatřeních, která by se týkala celé společnosti, všech jejích struktur, a byla by v potřebné míře diferencovaná podle aktuálních místních podmínek.

I když rozsáhlý výzkum poukazuje na velký počet determinant zdraví, je vhodné připomínat, že dominantní determinantou zdraví jsou lidé, celá široká občanská veřejnost a navazující metody sociální regulace, např. opatření legislativní, organizační, ekonomická, informační, výchovná a politická.

Zkušenost dokládá, že pokud motivem volby takových opatření je jednostranné voluntaristické politické zadání nebo dílčí zájem vlivných skupin, pak dosažené výsledky jsou obvykle horší, než se očekávalo.

Pro zvládnutí péče o zdraví na populační úrovni je důležité, aby se podařilo motivovat občany k péči o vlastní zdraví a o zdraví svých blízkých. Zdraví nevzniká v nemocnicích, tam se jen s velkým úsilím a náklady spravuje to, co se už pokazilo. Zdraví vzniká v rodinách, školách a na pracovištích, všude tam, kde lidé vyrůstají, učí se, pracují, odpočívají a stárnou. Tam by mělo spočívat těžiště péče o zdraví.

Odhaduje se, že až 90 % zdravotních problémů se dá zvládnout v rodině, popřípadě za pomoci praktického lékaře.

Pokud by se převážná část zdravotních nesnází řešila až v nemocnicích, bylo by to nákladné a ne vždy účinné.

Péče o zdraví na populační úrovni překračuje hranice tradičního zdravotnického rezortu a týká se celé vlády a všech dalších typů a úrovní veřejné správy. Je žádoucí spolupracovat se zainteresovanými osobami i institucemi se záměrem ovlivnit všechny důležité okolnosti, např. sociální determinanty zdraví.

Zdravotnický systém Zdravotnický systém je složitý dynamický sociální systém. Zahrnuje všechny komponenty, které ve společnosti přispívají ke zdraví lidí. Mezinárodní zkušenosti dokládají, že je obtížné, avšak i nezbytné reagovat na změny ve struktuře nemocnosti i na demografický vývoj poukazující na rostoucí potřebu ošetřovatelské péče, a to zejména na komunitní úrovni.

Byla by chyba vytvářet zdravotnický systém jen pro šťastná a klidná období. Obdobně jako stavitelé mostů musí počítat s povodní, je nutné se předběžně připravovat na možné krizové situace a katastrofy. Určitá rezerva v práci zdravotnického systému není přepych, ale prozíravá záloha na horší časy.

Analytické činnosti, která je základem koncepční práce, se v mnoha zahraničních zdravotnických systémech věnují kvalifikované týmy vědeckých a řídících pracovníků. Ministerstvo zdravotnictví by mělo mít dostatek kompetencí, aby mohlo odborně řídit celý systém péče o zdraví.

Dosavadní vývoj dokládá neúčinnost povrchní liberalistické představy, že zdravotnické systémy se nemusí řídit a že stačí „nastavit“ ekonomické parametry. V důsledku to jen otevírá dveře komerčním zájmům silných ekonomických subjektů a vede to ke zvyšování nákladů na zdravotní péči.

Základem úspěšné činnosti zdravotnického systému je zdravotní politika založená na důkazech, hodnotách i lidských právech a spočívající na zájmu o zdraví i odpovědnosti za zdraví lidí. Součástí zdravotní politiky musí být řídící mechanismy, které umožňují ovlivnit jak tradiční zdravotnické činnosti, tak zdravotní determinanty a motivovat co největší počet lidí k aktivní péči o zdraví.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288831

86

Naděje v medicíně Jedním z důležitých a dlouhodobých nástrojů umožňujících potřebné změny je výchova a odborná příprava jak zdravotnických pracovníků, tak pracovníků veřejné správy, a to zejména v oblasti veřejného zdravotnictví. Pokud se aktivity oboru veřejného zdravotnictví podcení (výchova a odborná příprava, výzkum, praxe), vyvolává to nové a nové nároky na nemocniční péči.

Zajištění úspěšné činnosti zdravotnického systému se neobejde bez rozvoje všestranné spolupráce. Mělo by jít jednak o spolupráci uvnitř rezortu, spočívající v lepší návaznosti a koordinaci zdravotnických zařízení, jednak o spolupráci s ostatními rezorty, zejména se všemi institucemi sociální péče.

Ministerstvo zdravotnictví by mělo posilovat svou pomocnou a koordinační roli a dbát na rovnoměrnou geografickou, časovou i odbornou dostupnost zdravotních služeb. Tvůrčí spolupráce by měla umožnit občanské společnosti, aby se podílela na určování priorit zdravotnického systému i na navazujícím rozhodování a praxi.

Společenské podmínky Společenské podmínky jsou nesmírně důležité, a to jak pro výsledné zdraví lidí, tak pro stav a vývoj souhrnné zdravotní situace. Cenný příznivý vliv na zdraví lidí má dobré vzdělání, úspěšný ekonomický rozvoj a respektování demokratických principů a lidských práv.

To usnadňuje růst aktivního podílu jedinců, rodin, veřejné správy, organizací a institucí na péči o zdraví. Významný je všeobecně přijímaný hodnotový systém, který zdraví považuje za jednu z nesporných hodnot, za jednu z cenných podmínek úspěšného a plného života i za předpoklad dlouhodobého ekonomického, sociálního a kulturního rozvoje.

Vliv společenských podmínek na zdraví lidí je v České republice dosud podceňován. Mnozí zdravotníci v důsledku své úzké specializace nepovažují tuto oblast za dostatečně medicínskou. Je to i jeden z důsledků podcenění významu sociálního lékařství a jeho mezioborové orientace.

Některá rizika spojená s nastíněnou strategií Nezbytná stručnost tohoto textu vytváří nebezpečí simplifikace a případného nepochopení. Je zřejmé, že se nemohlo podařit poukázat na strukturu a dynamiku péče o zdraví v celé její mnohotvárnosti, např. v návaznosti na současný problematický systém financování prostřednictvím několika zdravotních pojišťoven poskytujících různé úhrady za stejné zdravotní služby.

Lze varovat, že pokud se některá ze součástí uvedené strategie podcení, povede to k nerovnováze. Na základě dosavadních zkušeností je nejslabším článkem struktura a funkce zdravotnického systému. Oblast týkající se jedinců (resp. nemocí pacientů) je institucionálně zajištěna ambulantní i nemocniční péčí. Oblast populačního zdraví je do značné míry pokryta jak Státním zdravotním ústavem, tak hygienickými stanicemi. Oblast zdravotnického systému je sice částečně exekutivně zajišťována ministerstvem zdravotnictví (přímo řízené organizace), ale adekvátní teoretická a výzkumná institucionální základna chybí.

V nastíněné strategii byly jednotlivé komponenty vymezeny jen pro potřeby výkladu. Není sporu o tom, že musí jít nejen o analytický, ale i o syntetický systémový přístup respektující skutečnost, že každý prvek v té či oné míře ovlivňuje všechno ostatní a že v konečném důsledku jsou hlavním kritériem lidé a jejich zdraví.

Naděje spočívá v podílu sociálního lékařství na realizaci obecné dlouhodobé vize: každý občan České republiky by měl mít možnost dosáhnout co nejvyššího stupně zdraví a během celého svého života by měl dostávat takovou zdravotní péči, jakou potřebuje. Měl by žít a pracovat v podmínkách, které upevňují a vážně neohrožují jeho zdraví.

Právo podílet se na péči o své zdraví by mělo být doceněnou výsadou i pochopeným závazkem.

Naděje vkládaná do zvýšení úrovně zdravotní gramotnosti Pro sociální lékařství je typické, že se neobrací jen na zdravotníky, ale i na širokou občanskou veřejnost, která hraje v úsilí o zlepšení zdraví nepostradatelnou roli. Významným předpokladem růstu jejího přínosu ke zdraví lidí je soustavný rozvoj zdravotní gramotnosti.

Ukázka elektronické knihy