Favel Parrettová
mu. Alena si ke mně posunula židli a pod stolem mě popadla za ruku. Pevně ji tiskla. „Tady se to tak podobá maminčinu bytu,“ posteskla si. „Dokonce to tu i stejně voní. To je zvláštní! Myslím, že tvoje babička vlastně z domova nikdy neodešla.“ Aleš se na nás přes stůl zadíval. Nesmál se jako ostatní. Popíjel, kouřil a díval se na Alenu. Ta mu ale pohled neopětovala. Pořád mi jen tiskla ruku. „Dej si sušenku nebo bábovku,“ nabízela. Podívala jsem se přes stůl na babičku a ta vypadala šťastně a přikývla, že smím. Vzala jsem si jeden půlměsíček oříškové sušenky. Rozplynula se mi na jazyku. Měla výraznou chuť a byla moc dobrá. Všichni dál pili a pouštěli si hudbu z kazeťáku. Babička se usmívala a tvář měla rozzářenou jak měsíc v úplňku. Alena se zvedla od stolu a vyšla z místnosti. Aleš ji provázel očima. Zapálil si cigaretu. Vzala jsem si další sušenku, tu slepovanou džemem a posypanou moučkovým cukrem. Zhltla jsem ji. Všichni se začali přesouvat do obýváku a někdo zesílil kazeťák. Pustili jinou pásku. Rolling Stones – elektrizující víření. Ta hudba, ten divoký rytmus mě láká, ale jdu do předsíně. Je tam Alena. Vidím ji sedět u stolku s telefonem. Hlavu má opřenou o zeď.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288829