Owlins přinesl tác s kulatým poklopem a postavil ho na stůl vedle Tajů krystalů fosforeskujících. „Zeleninový salát s orestovanými kousky piziamu a k tomu topinky zapečené s nielským sýrem.“ „Ty víš, co mám ráda, Owlinsi. Voní to úžasně.“ „Dovolil jsem si také přinést šálek s odvarem z oukropěnky. Má blahodárně povzbudivé účinky.“ „Mockrát ti děkuji. Tesi už spí?“ „Ano, slečno. Lord Tesian si šel lehnout asi před půl hodinou. Budete si ode mne ještě něco přát?“ „Mohl bys za mě napsat tu esej.“ „Obávám se, slečno,“ řekl Owlins, „že s tímto vám být nápomocný nemohu.“ „Dělám si legraci, Owlinsi. Děkuji ti za večeři. Běž si už odpočinout.“ „Přeji vám, ať jste s vaší prací co nejdříve hotová, slečno. Dobrou noc.“ Když Owlins odešel, snědla jsem část pozdní večeře a napila se odvaru z oukropěnky. Skutečně měl povzbuzující účinky, a já se teď soustředila o něco lépe. Četla jsem a četla, psala si poznámky, zase četla, zase psala… pořád a pořád. Ráno jsem se probudila s hlavou položenou na své rozepsané eseji. Do levé tváře jsem měla obtisknutý okraj Tajů krystalů fosforeskujících a ztuhlým krkem jsem nemohla skoro ani pohnout.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288769
„Co je to zas dneska s tebou?“ zeptala se Jinxie, když nám toho dne skončilo dopolední vyučování, a my jsme si snažily prorazit cestu přeplněným univerzitním nádvořím. „Vypadáš příšerně.“ Byla to pravda. Když jsem se ten den ráno podívala do zrcadla, uviděla jsem v něm křídově bílý obličej. Vévodily mu hluboké kruhy pod očima. „Skoro celou noc jsem seděla nad tou esejí pro Goldwinia. Někdy nad ránem jsem usnula na stole.“ „A máš to už aspoň hotové?“ „Většinu ano, ale ještě něco mi zbývá dopsat. Nemám podrobně popsané všechny účinky krystalů a chybí mi závěr. Naštěstí mi ale Goldwinius řekl, že to můžu přinést až zítra.“ „To máš štěstí,“ řekla Jinxie. „Zajdeme na oběd?“ „Ne, já si s tou esejí zalezu do studovny a pokusím se ji tam dodělat,“ řekla jsem a mocně mi zakručelo v žaludku. „Neblázni. Jestli máš už většinu hotovou, stihneš to dopsat odpoledne, až přijdeš domů. Dneska nemáš tancování, ne? Přece nebudeš o hladu.“ „Trénink dneska nemám,“ řekla jsem. „Ale domluvila jsem si doučování na přetváření hmot.“ „Vážně?“ podivila se Jinxie. „A kdo tě bude doučovat?“ „No… totiž… jeden bývalý student z Univerzity.“ To byla pravda, jenom jsem ji už víc neupřesnila. „Tak já běžím, Jinxie. Uvidíme se na iluzivní magii.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288769
Ve studovně skoro nikdo nebyl a já tak měla na dopsání eseje klid. Posadila jsem se k jednomu stolku úplně vzadu u okna a dala se do práce. „Krystaly do stříbrna zabarvené, též jako mocné prostředky implusotické jeviti se mohou, tím však naše oko jen zmateno býti má. Skutečnost taká jest, že…“ Podobným stylem byla napsaná celá knížka. Co má u všech všudy znamenat slovo implusotické? Rozhodla jsem se, že dopřeju svému zmoženému mozku pár minut klidu. Vytáhla jsem z kapsy krystalku a sevřela ji v dlani. Ukázal se mi plánek části města, který tam včera v knihovně vložil Perelian. Malým křížkem bylo na plánku označeno místo, kam jsem měla dnes přijít. No jistě, pomyslela jsem si, kam jinam… Křížek se hezky vyjímal nad jedním domem přímo ve středu Erikorské čtvrti. Když jsem nad tou celou situací teď přemýšlela, uvědomila jsem si, že se chovám jako cvok. Sama vlezu do doupěte toho podivného a tajuplného Pereliana a nikomu o tom, kam nebo za kým jdu, neřeknu jediné slovo. Takhle nezodpovědně jsem se nikdy dřív nechovala. Jenže i přes veškeré úvahy jsem byla stále pevně rozhodnutá za Perelianem přijít. Ten člověk mě fascinoval právě tím, že jsem o něm nevěděla skoro nic. Esej jsem naštěstí stihla dopsat a ještě před koncem polední pauzy jsem ji donesla magistru Goldwiniovi do jeho kabinetu. „Tak přece jenom jste to stihla už dnes,“ řekl, když jsem mu práci položila na stůl. „To jste mě překvapila, slečno. No, uvidíme, jak jste si s problematikou fosforeskujících krystalů za tak krátký čas poradila.“ 100 Ukázka elektronické knihy