Owlins přinesl tác s kulatým poklopem a postavil ho na stůl vedle Tajů krystalů fosforeskujících. „Zeleninový salát s orestovanými kousky piziamu a k tomu topinky zapečené s nielským sýrem.“ „Ty víš, co mám ráda, Owlinsi. Voní to úžasně.“ „Dovolil jsem si také přinést šálek s odvarem z oukropěnky. Má blahodárně povzbudivé účinky.“ „Mockrát ti děkuji. Tesi už spí?“ „Ano, slečno. Lord Tesian si šel lehnout asi před půl hodinou. Budete si ode mne ještě něco přát?“ „Mohl bys za mě napsat tu esej.“ „Obávám se, slečno,“ řekl Owlins, „že s tímto vám být nápomocný nemohu.“ „Dělám si legraci, Owlinsi. Děkuji ti za večeři. Běž si už odpočinout.“ „Přeji vám, ať jste s vaší prací co nejdříve hotová, slečno. Dobrou noc.“ Když Owlins odešel, snědla jsem část pozdní večeře a napila se odvaru z oukropěnky. Skutečně měl povzbuzující účinky, a já se teď soustředila o něco lépe. Četla jsem a četla, psala si poznámky, zase četla, zase psala… pořád a pořád. Ráno jsem se probudila s hlavou položenou na své rozepsané eseji. Do levé tváře jsem měla obtisknutý okraj Tajů krystalů fosforeskujících a ztuhlým krkem jsem nemohla skoro ani pohnout.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288769