„Tak co tam máš, ty vyděrači?“ chtěl mu Deny lístek vyškubnout. „Tys mě nelíbal, tak nemáš nárok.“ Denis se na něj vrhnul a snažil se mu neúspěšně vrazit hubana. Filip se mu vytrhnul a utekl před ním do koupelny, kde se stačil zamknout. My s Vandou jsme se obě málem počůraly smíchy. „Denisi, nech ho, nebo se to nedozvím. A to už jsem za to zaplatila zálohu,“ odstrkovala ho od dveří a ťukala na zabarikádovanýho Filipa. „To byla jenom záloha, jo? A co chce jako dobírku?“ „To se ani neptej,“ vklouzla pomalu do pootevřených dveří, které se za ní znovu zamkly. „Ty vole, vidíš to? On nám ji opíchá na pračce?“ koukal na mě vyděšeně a ukazoval na dveře, za kterýma se dělo kdovíco. „Děláš, jako bys mu záviděl,“ podezřívavě jsem si ho přeměřila. „No to ne,“ začervenal se trochu a sedl si do křesla. „Jo a Deny? Neříkej mi ty vole.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288768
31 ♂ Ten úchylák se dostal během jednoho dne na druhou metu. Za blbý telefonní číslo. Když mi z auta telefonoval, tak byl úplně v transu. „Brácho, to jsi nezažil. Tak kouzelný kozičky jsem ještě neměl v ruce,“ pěl ódu na Vandina ňadra, která mimochodem znám stejně dobře jako on. Ale říkat mu to nebudu. „Počkej, až ti na to přijde ta tvoje stíhačka. Celej den jsi v prdeli, a ještě se jí spouštíš s naší kamarádkou.“ „Z tebe mluví bledá závist, protože jsi z nás jedinej, kdo jí nelaskal bradavky,“ řekl mi, aniž by tušil, že z nás zúčastněných byl úplně poslední. Po snídani za mnou přišla Martina do koupelny a dívala se, jak si čistím zuby. „Co je?“ zamumlal jsem s kartáčkem v puse. „Vanda mi teď vyprávěla, co v tý koupelně dělali.“ „No a co z ní vypadlo?“ „U pusy rozhodně nezůstalo, prej ho pustila pod tričko.“ „Já vím.“ „Od koho to víš?“ „Od nikoho, mám tady kameru.“ „Cože? To nemyslíš vážně?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288768
„Nemyslím. Filip mi to večer volal.“ „A proč jsi mi to jako neřekl?“ „Děláš, jako bys jim to záviděla,“ oplatil jsem jí včerejší otázku. „Tak já ti to tu začerstva vybleju, a pán je tajemnej,“ rozčilovala se. „Ne tajemnej, tomu se říká diskrétní, lásko.“ Jedlička dneska nepřijede, má zaracha za pozdní příchod. Ale hned zejtra po obědě nakluše, protože Helča jede zase s Viki k rodičům. Oprášil jsem psí box a naložil ho do kufru. Blondýnka s námi nepojede, chce v klidu zavolat bráchovi a dojít si něco zařídit do města. Asi antikoncepci, protože jak znám Filoménu, bude ji brzy potřebovat. Cestou do útulku jsme zabrzdili v obchodě s krmivama a až po střechu narvali auto granulema. Martina mi radila, jak to tam mám skládat, aby se tam těch pytlů vešlo co nejvíc. „Miláčku, já mám pocit, že se ani nerozjedeme,“ vyřkl jsem svou obavu, když jsem zabouchl zadní dveře a kufr. A nebyl jsem daleko od pravdy. V útulku se až vyděsili, kolik jsme toho dovezli. A to ještě netuší, že jsme jim večer s Marťanem poslali na účet sponzorský dar. Aha, tak tuší, protože jim to má přítelkyně právě prozradila. Rony seděl u mříží a vystrkoval z nich mohutnou tlapu a čumec. Marťa ho na něj pusinkovala a on jí za odměnu olízal celou pusu. Takže je to jasný, nerozmyslí si to, tenhle ďábel pojede s námi domů. 100 Ukázka elektronické knihy