98
2.2 Rodina jako filtr v pohledu na minulost
touhu po již nepřítomném čase dětství, červená bambule na čepici je vstupenkou do vlastního nitra, nikoli výzvou k reflexi minulosti nebo současnosti.
PŘEDBĚŽNÝ ZÁVĚR I: RODINNÝ FILTR VEDE K REFLEXIVNÍ NOSTALGII Analýza prověří tezi o reflexivní nostalgii. Do srovnání jsem nyní kromě tří polistopadových komedií zařadil i jeden snímek z normalizační produkce. Srovnáme-li strukturu výroků u jednotlivých snímků, zjistíme, že Pelíšky a Jak vytrhnout velrybě stoličku obsahují méně reflexivních výroků než ostatní filmy. Podobnost můžeme najít i v tom, že převažují krátké obdivné výroky bez analytických postřehů, které se vážou spíše k prvním snímkům. Báječná léta pod psa a Pupendo spojuje nejen větší množství analyticky orientovaných komentářů, ale i větší množství distančního hodnocení (EF00). Tato kvalitativní analýza podporuje dřívější zjištění učiněná analýzou narativu Pelíšků o vytěsnění politiky a soustředění na intimní sféru rodiny, kterým se přibližují k dobovým normalizačním produkcím, a také narativu tranzitní formace. Jedním z typických rysů vztahování se k minulosti uživatelů csfd.cz (na rozdíl od historické vědy) je komplexní pojímání celého období komunistického režimu jako celku a nerespektování jeho vývojových fází a dynamiky.
100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0%
Báječná léta pod psa
EF00
EF01
Pupendo
EF02
EF03
Pelíšky
EF04
SK01
Jak vytrhnout velrybě stoličku SK02
SK03
SK04
Graf 13: Srovnání struktury komentářů k rodinným komediím: podle jejich vzájemného poměru
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288720
2.2 Rodina jako filtr v pohledu na minulost
99
Komentátoři kladou minulost do mytického bezčasí komunistické vlády. Filmové příběhy se odehrávají „za komunismu“, „v období komunistické totality“ a podobně. Nejpatrnější je tento trend v Pelíškách, ale podobné výrazy a přístupy se objevují i v Pupendu a Báječných letech pod psa. Schematické je zpravidla i posuzování míry politického tlaku („rudá klec“, „rudé temno“). Pouze menší část komentátorů mluví o normalizaci jako o časovém období, ve kterém se příběhy odehrávají. Dalším typickým prvkem vystupujícím z komentářů je kritický přístup k minulosti i k současnosti zároveň. Báječná léta pod psa. Název výstihuje jak to bylo. Až jednou budou točit o naší době budou to „Báječná léta pro kočku“... :) (pouler, 3. 1. 2012) Tento kritický přístup můžeme vnímat jako projev společenského negativismu nebo také jako výraz určitého realismu a vědomí ambivalence každé doby. Souběžně s tímto kritickým postojem se objevují obavy z politické manipulace a ideologické dezinterpretace minulosti. Nechme teď stranou validitu těchto obav a kvalitu argumentů, které takoví komentátoři používají. Už samotná přítomnost těchto obav ukazuje na velice silnou touhu po autonomii vůči oficiálním rámcům státní paměti, na ocenění nezávislého, kritického myšlení, jakkoli často spíše jen deklarovaného. Převažující část komentářů spojuje emocionální prožitek s důvěryhodností filmu. Pro řadu diváků platí jednoduchá přímá úměra: čím více emocí, tím důvěryhodnější obraz minulosti. To ostatně odpovídá i závěrům, které ve svých analýzách učinil již zmiňovaný Rainer Wirtz.140 Důvěra není odvozována z racionální analýzy, případně z afinity k ideologické intenci, ale zpravidla z působivosti obrazu. Zvláště juniorští komentátoři důvěřují filmovým reprezentacím minulosti natolik, že je často pokládají za „náhradní“ paměť, která může plnit obdobné funkce jako „reálné“ individuální vzpomínky. Pamětnická perspektiva je prioritní. Argument individuální paměti je u většiny komentátorů ultimátní. Nadřazenost pamětníků uznávají i ti, kdo vlastní vzpomínky na komunistickou minulost nemají. Ti si je opatřují právě skrze filmové reprezentace. Individuální paměť je často vnímána jako obrana před ideologiemi a politickými manipulacemi. Všechny analýzy mě vedou k prvnímu dílčímu závěru. Vnímání minulosti skrze rodinný rámec můžeme v souladu se Svetlanou Boymovou označit za „reflexivně nostalgické“. Minulost je nahlížena především skrze rodinu. Rodina je hlavní hrdina vyprávění, rámec rodiny určuje střetávání jedinců s mocí a právě tak tyto střety uživatelé csfd.cz vnímají. 140 WIRTZ, Rainer: Alles authentisch: so war’s. Geschichte im Fernsehen oder TV-History, in: FI SCHER, Thomas – WIRTZ, Rainer (eds.): Alles authentisch. Popularisierung der Geschichte im Fernsehen. UVK Verlagsgesellschaft, Konstanz 2008, s. 9–32.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288720
2.3 OBRAZY INTELEKTUÁLNÍHO DISENTU. INTELEKTUÁLNÍ FORMACE OPTIKOU POPKULTURY141
V úvodu knihy jsem vymezil dvě základní formace, ke kterým se průběžně vracím: tranzitní formaci a intelektuální formaci. V této kapitole se dotknu otázky reprezentace disentu a intelektuálů ve filmové a televizní tvorbě jako sociálního typu v dobové produkci sedmdesátých a osmdesátých let i v produkci současné. Obrazy disentu nelze oddělit od obrazu intelektuálů. I když se nejedná o totožné kategorie, přece zde panuje silný průnik a typickým představitelem disentu, alespoň ve filmové a televizní produkci, je právě humanitně vzdělaný intelektuál.
INTELEKTUÁLOVÉ A MOC Nejprve bych rád vysvětlil, v jakém smyslu pojem intelektuál používám. Intelektuál je zpravidla vnímán jako veřejně činný vzdělanec, který se vyjadřuje ke společenským problémům a vymezuje se vůči moci.142 Činí tak v zásadě dvojím způsobem: širší definice zdůrazňuje veřejnou aktivitu a ztotožňuje intelektuála s jakýmkoli kriticky myslícím jedincem, užší pojetí pak odlišuje intelektuála od inteligence obecně a zdůrazňuje jeho kulturní zájmy a orientaci na nepraktické stránky života. Pro potřeby tohoto textu užívám užší definici intelektuála, abych ho odlišil od technické inteligence a dalších „služebných“ profesí (především lékařů). Budu také využívat Gramsciho typologii intelektuálů tradičních (vyjadřujících své vlastní názory) a organických (spojených s jinými vrstvami – buď vládnoucími, nebo ovládanými).143 V moderních českých dějinách kultura často suplovala politiku. Intelektuálové už od konce první světové války inklinovali k levici, což značnou 141 V této kapitole byly použity části mých dvou starších textů: PINKAS, Jaroslav: Intelektuál v normalizační propagandě. Proměny obrazů intelektuála a jejich didaktické využití, in: PAŽOUT, Jaroslav (ed.): Komunističtí intelektuálové a proměna jejich vztahu ke KSČ (1945–1989). ÚSTR – TUL, Praha - Liberec 2013, s. 192–213; PINKAS Jaroslav: Proměny popkulturní reflexe normalizace v české polistopadové kinematografii, in: VEBEROVÁ, Veronika – BÍLEK, Petr. A. – PAPOUŠEK, Vladimír – SKALICKÝ, David (eds.): Jazyky reprezentace, sv. 1. Akropolis, Praha 2012, s. 264–274. 142 HLAVÁČEK, Petr (ed.): Intelektuál ve veřejném prostoru. Vzdělanost, společnost, politika. Academia, Praha 2012. 143 BARŠA, Pavel: Posthegemonický intelektuál, in: HLAVÁČEK, Petr (ed.): Intelektuál ve veřejném prostoru, s. 89–98.
Ukázka elektronické knihy