BARBARA DUNLOPOVÁ
Sophie na mě zůstala nehnutě zírat. „Kdo jsi a co jsi udělala s mojí kamarádkou Nat?“ Chtěla jsem odpovědět, že jsem Tasha. Ale nechala jsem si to pro sebe. Usmála jsem se a Sophie mi úsměv oplatila. „Pomůžu ti. Bude to legrace.“ Pomyslela jsem si, že tímhle celá legrace teprve začíná. „Uvažovalas o novém nábytku?“ naléhala Sophie. „Bavilo by mě, kdybychom spolu šly nakupovat. Tyhle věci už jsou dost odrbané.“ „Než se rozhodnu, musím si dobře spočítat, kolik peněz můžu utratit.“ „Nemusíš přece všechno vyměnit hned. Můžeme začít maličkostmi. Upřímně, Nat, je nejvyšší čas to tady vylepšit.“ „To mi říkáš už dlouho.“ „A ty jsi mě konečně poslechla!“ Usmála se. „To musíme oslavit.“ Vzápětí zmlkla a začala se tvářit zamyšleně. „Myslíš, že to udělá?“ zeptala se. Předpokládala jsem, že mluví o Jamesovi. „Řekl mi, že si o té investici s někým promluví,“ pokračovala Sophie. „Určitě zná spoustu investorů. Dělá přece ve finančnictví, ne?“ „Jo.“ Nic víc jsem říkat nechtěla. Sophie by si neměla dělat přehnané naděje. Nedokázala jsem odhadnout, jestli Jamie byl jen zdvořilý a snažil se podpořit moji krycí historku, anebo opravdu zná lidi, kteří by měli zájem investovat do začínajícího technologického start-upu. Ráda bych si s ním promluvila o penězích i polibku. Slíbila jsem si, že minimálně na ten polibek se ho opravdu zeptám. Byl neuvěřitelně krásný. S Jamiem jsme ze sebe navzájem téměř strhali oblečení. Funguje mezi námi chemie, o tom není pochyb. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288623
OSUDOVÁ PROMĚNA
Byla jsem však nervózní, protože na ničem takovém jsme se nedohodli. Možná jsme jen podlehli chvilkové touze. Fyzická přitažlivost může člověka překvapit a Jamie už možná lituje, že se nechal unést. Nejlíp udělám, když nechám všechno na něm. Pokud si bude chtít promluvit, promluvíme si. Jestli bude chtít předstírat, že se nic nestalo, také se podřídím. Nechtěla jsem pokazit naše přátelství, ani porušit dohodu. Obojí pro mě bylo příliš důležité. „Nat?“ ozvala se Sophie. „Na co myslíš?“ Přikázala jsem si pustit ten polibek z hlavy. Políbili jsme se, ale nic víc se nestalo. Život jde dál. „Nechci tě zklamat,“ řekla jsem a myslela to upřímně. „Dělám si docela velké naděje,“ přiznala. „Asi bych měla zavolat Ethanovi.“ Překvapilo mě, že ze všeho nejdřív pomyslela na Ethana. „A co Brycemu?“ „Jemu taky. Samozřejmě že jemu taky. Ale Ethan do té firmy vkládá srdce a duši. Bryce stojí trochu stranou.“ Takový dojem jsem vůbec neměla. Naopak mi připadalo, že je Bryce do projektu nadšený. „Měly bychom se s nimi někde sejít,“ navrhla Sophie. „Je neděle večer.“ „Vždyť ještě není ani osm. Můžeme si dát večeři a promluvit si. Ať se stane cokoli, měli bychom na to být připravení.“ Vsadila bych se, že se nestane vůbec nic. A navíc se mi nikam nechtělo. Teatrálně jsem se na sebe podívala. „Vypadám hrozně!“ „Nemusíme jít do žádného nóbl podniku. Učeš se, trochu se nalič a převlékni se.“ Na nic z toho jsem neměla sílu. Byla jsem totálně vyčerpaná. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288623
BARBARA DUNLOPOVÁ
„Perfektní by bylo třeba Angelo’s u jezera. Je to jen pět minut odsud.“ „Jsem fakt unavená,“ vymlouvala jsem se. „A zítra musím do práce.“ „No tak, Nat. Stala se skvělá věc. Vím, že nic není jisté. Chci ale vidět, jak se bude Ethan tvářit, až mu povím, co je nového.“ „Zatím nic nového není,“ připomněla jsem. „Musíš něco jíst,“ trvala na svém. „Probuď v sobě tu akční holku, která se pustila do vylepšování bytu, a pojď s nejlepší kamarádkou na večeři.“ Když mi to vyložila takhle, nemohla jsem odmítnout. „Tak jo,“ souhlasila jsem. Zářivě se usmála a já hned měla trochu víc energie. Zvedla jsem se z pohodlného křesla a doufala, že na čerstvém vzduchu trochu ožiju. Sophie začala psát Bryceovi a Ethanovi. Učesala jsem se a vymnula si z vlasů několik zaschlých cákanců barvy. Až teď mě napadlo, že jsem měla malovat v čepici. Příště to rozhodně udělám. Umyla jsem si obličej, vyčistila zuby, trochu se nalíčila a převlékla se do černých džínsů a světle šedého svetru protkaného stříbrnými nitkami. Džínsy byly dárek od Brooklyn. Byly těsnější než ty, které jsem si obvykle kupovala, takže jsem je moc často nenosila. Teď mi ale připadalo, že k Tashe se skvěle hodí. „Přijdou tam za námi,“ zavolala Sophie. „Dobře,“ odpověděla jsem. Dala jsem si do uší stříbrné kruhy a usoudila, že jsem připravená. Přípravy mě trochu vzpružily. A měla jsem velký hlad. V Angelo’s dělají fantastické lasagne s mořskými plody. Rozhodla jsem se, že si je dopřeju. Mrzelo mě, že jsem Jamiemu nedala nic k jídlu. Plánovala jsem, že něco objednám, jakmile uklidíme. Nakonec jsem jen zavřela plechovky s barvou a dala 100 Ukázka elektronické knihy