LYNNE GRAHAMOVÁ
Bez ohledu na své vlastní city se musela chovat jako jeho milenka. Upravená a oblečená sešla do přízemí, kde spatřila Danteho, který přecházel po rozlehlé vstupní hale sem a tam, sako obleku se mu napínalo na širokých ramenou, úzké černé nohavice zdůrazňovaly jeho dlouhé mocné nohy a bílá košile ostře kontrastovala s jeho dobronzova opálenou pokožkou. Byl tak pohledný, až jí to bralo dech. Nesmím na něj takhle myslet, připomněla si. Dante se otočil, sotva uslyšel její kroky, a hruď se mu při pohledu na ni nadmula. V jednoduchých šatech, jejichž rozparek odhaloval její bledé dokonalé nohy, a s vlasy rozpuštěnými na úzkých ramenou tak, jak to měl rád, jí to moc slušelo. A pak k němu vzhlédla a on si všiml, že se jí oči už nelesknou. Nevzpomínal si, kdy si poprvé všiml, jak jí oči při pohledu na něj září, teď z nich však to světlo zmizelo a jemu to neuniklo. Přesně jak předpovídal, přesně jak si to přál, se rozhodla, že na něj zapomene a vytřese ze svého srdce city, jež si k němu vybudovala. Namlouval si, že se mu ulevilo, ruce však svíral v pěsti, protože nečekal, že Belle půjde dál tak brzy, a to mu zničilo náladu. „Steve se Sanchou nám drží stůl. Aspoň tam budeš mít své přátele,“ poznamenal Dante, jako by vycítil její nervozitu z toho, že se co nevidět ocitne ve společnosti bohatých a mocných lidí. Belle zvedla hlavu. Nejradši by odsekla, že Steve a Sancha nejsou její přátelé, jen dobří zákazníci v restauraci, kde obsluhovala. Přátelští a milí lidé, ale ne takoví, s nimiž by běžně trávila volný čas. Zůstala však zticha, protože se ho nechtěla dotknout. Koneckonců se Dante se Stevem dobře znali. Takovou společenskou událost Belle ještě nikdy 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288613
NOC S POPELKOU
nezažila. Benefiční galavečeře se konala v překrásném sálu veřejné budovy. Klenutý strop zdobily nádherné fresky a prostor ozařovalo světlo z křišťálových lustrů. Sál byl plný lidí – mužů, kteří spolu hovořili ve skupinkách, i upravených žen v krásných večerních šatech. Dante ji vylekal, když ji vzal za ruku, a společně prošli davem. Steve Cranbrook vstal od svého stolu na okraji tanečního parketu a zamával jim. Jeho španělská manželka se na ně zářivě usmála. „Vědí, že vztah jen předstíráme?“ zeptala se Belle tiše. „Ano, jsou ale jediní. Nikdo jiný to netuší,“ pověděl jí Dante. Belle se trochu uvolnila. Ulevilo se jí, že aspoň před tímto manželským párem nemusí nic předstírat. Sancha se okamžitě začala Belle věnovat, vyprávěla jí o mezinárodní charitativní organizaci, jež tuto galavečeři zaštiťuje, i o fondu na boj proti hladu. Belle se sympatické brunetky zeptala na její čtyři roztomilé blonďaté děti, které z oken restaurace často s jejich matkou vídala na pláži u jezera. Dav pomalu prořídl, jak se hosté usazovali na svá místa, aby si vyslechli proslovy. Belle se rozhlédla a všimla si Danteho matky, kněžny, která se svým titulem bezostyšně pyšnila a nikomu nedávala svůj milovaný šlechtický původ zapomenout. Žena seděla vedle šedovlasého muže, který byl nápadně podobný Dantemu, proto Belle usoudila, že to bude jeho otec. Raději obrátila pozornost k nejbližším stolům a vytřeštila oči. Hruď se jí sevřela, zatímco omráčeně zírala na muže, jenž seděl u jednoho stolu sám a hleděl na ni stejně překvapeně jako ona na něj. Ne, to není možné… To nemůže být pravda… Opravdu je to můj otec? ptala se sama sebe. Devět let, devět dlouhých let Alastaira Stevensona 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288613
LYNNE GRAHAMOVÁ
neviděla. Zrzavé vlasy, jež po něm podědila, mu zešedly, oči měl však stále stejně bystré a v obličeji sotva několik vrásek. Nebylo mu ani padesát, byl mladší než její matka a čas na něm nezanechal nijak výrazné stopy. Belle sklopila oči. Obracel se jí žaludek a dlaně jí zvlhly zjitřenými nervy. Kousek od ní seděl její otec, který ji odmítl, protože nechtěl mít nic společného s „Tracyinou dcerou“, jak se o ní vyjadřoval. Ta krutá slova ji tehdy zasáhla a bolela ji i nyní. Bez pochyb se na ni díval, protože nedokázal pochopit, jak se dokázala jeho nechtěná dcera, k níž se neznal, vyšvihnout mezi vytříbenou společenskou smetánku a získat pozvání na charitativní večeři, kam, jak moc dobře věděl, Belle nepatřila. Je to jen obrovská a ošklivá náhoda, rozhodla se zničeně a na uklidněnou se napila limonády, a co hůř, ani po devíti letech se na něj nedokážu podívat, aniž by mě jeho zrada zabolela. Znovu se rozezněla hudba a taneční parket si zabralo několik párů. Steve vzal svoji ženu za ruku a celou rozesmátou ji zvedl ze židle. „Omluvte mě,“ vyhrkla Belle a také vstala. Dante ji překvapeně uchopil za zápěstí. „Co se děje? Kam jdeš?“ zeptal se úzkostně, protože by ji nejradši přivázal na židli vedle sebe a nikdy ji nespustil z dohledu. Belle povytáhla obočí. „Musím si odskočit…“ Dante ji pustil a zdvořile vstal, jak si žádala pravidla etikety, nepřestával se na ni však ustaraně mračit. „Jsi v pořádku?“ zeptal se, protože ji ještě nikdy neviděl tak pobledlou. „Ano, jistěže jsem,“ ujistila ho otupěle a rychle odběhla pryč. 100 Ukázka elektronické knihy