SUSAN STEPHENSOVÁ
změkly, když se soukal na zadní sedadlo auta. „Když o ní mluvíš, tak jako bys mluvil o mé ženě. Bez ní by se asi ze mě stal zlý tyran, nebyl bych milující strejda.“ „A dobrý člověk,“ dodal Kris s láskou. „Tahle Kimmie na tebe rozhodně zapůsobila,“ pokračoval strýc a přitom pozoroval, jak se elegantní černé auto plynule rozjíždí a řadí se do pomalu se pohybujícího provozu v londýnské ulici. „Dalo by se to říct,“ Kris přiznal zachmuřeně. „V posledních měsících na tobě pozoruju velkou změnu, Kristofe.“ Kris neurčitě zabručel. Netrpělivostí vyskakoval z kůže vždy, když si připustil, že o Kimmii dosud neví zhola nic. V uplynulých měsících měl hodně práce, a tak pátrání po Kimmii převedl na detektivy, kterým ovšem postupně dával vyhazov, protože nic nevypátrali. A pátrání vzal na sebe. Ovšemže zkoušel zapomenout, občas ji nahradit jinou slečnou. Schůzky však pokaždé asi po půlhodině skončily kvůli jeho nezájmu. Takže mu došlo, že nebude mít pokoj, dokud ji nenajde. Myslel si, že po tom debaklu s plánovanou svatbou se někde zašila a tam si nejspíš lízala rány. Na něj určitě nespoléhala. Ani na nikoho jiného. A ve skrývání se bude dobrá. Už jako dítě se skrývala, jak říkala. Určitě by nechtěla nikomu způsobit starosti. Kimmie by nikomu na záda nenaložila své těžkosti, i když nepochybně byli lidé, kteří by jí chtěli pomoct. On sám by se hlásil jako první. „Kam jedeme?“ ozval se strýc nevrlým hlasem poté, co Kris požádal řidiče, aby odbočil z původního směru. „Mám hlad a tys mi slíbil oběd.“ „Však neboj, o oběd nepřijdeš. Zkouším myslet jako Kimmie, jak jsi mi navrhl. Paní Demetriouové nenechala adresu, když odjížděla z ostrova, takže se snažím věci srovnat v hlavě a přemýšlím, kde asi může bydlet.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288610