Daleko od domova velí držet se svých. Mluvit s těmi, kdo stojí za vyznačenou hranicí, je příliš riskantní. To je cena, kterou platíme za pocit sounáležitosti. Platíme ale ještě jednu daň, předvídatelnou a nebezpečnou, známou od počátku lidských dějin. Když se člověk přidá ke skupině, musí přijmout radikálnější stanoviska než ta, která zastával jako jednotlivec. Stane se z něj „poslušný voják“ svolný dělat věci, které by mu jinak ani nepřišly na mysl. Tímto způsobem se může zrodit kultura, jaká vznikla například v Jonestownu, kde devět set lidí na rozkaz vypilo smrtící koktejl s kyanidem. Spojení „vypít Kool-Aid“* se vžilo – slýchám je teď neustále a znepokojuje mě, jak je v poslední době oblíbené. Lidé jím popisují chování, s nímž nesouhlasí, ale cítí se k němu zavázáni v zájmu organizace. Pokaždé když slyším, jak lidé tímto způsobem hovoří o svém jednání, uvažuji, že možná jim ta role poslušného vojáka ve skutečnosti vyhovuje, protože se v ní mohou vzdát nezávislých morálních úsudků o tom, co je dobré, a co špatné.
Znevažování vědeckého myšlení Polarizace a radikalizace naší kultury názorů má ještě jeden vážný důsledek, který může ohrozit samotné naše přežití. Věda je redukována na pouhý názor, přestává rozlišovat mezi názory a fakty a zapomíná, že existuje něco jako důkaz získaný díky pečlivým experimentům, které lze replikovat a tím potvrdit jejich správnost. Z vědeckého důkazu je náhle problém, který je třeba ignorovat, nikoli prostředek, díky němuž lze problémy řešit. V diskuzi o tématech, která se týkají našeho přežití, od individuálního zdraví až po změny klimatu, jsme vědecké důkazy degradovali na úroveň jednoho z mnoha hlasů. * Pozn. překl.: Kyanid byl údajně přimíchaný do limonády značky Kool-Aid.
80
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288560