Vraždy
v
Cherringhamu – Záhada
pa n s t v í
Mogdon
„Nevidím důvod, proč by měl odmítnout,“ řekla Sarah. „Od táty bych mohla opatřit jeho adresu.“ „Ale je tu ještě něco,“ navázal Jack a opět sáhl do tašky. Vytáhl z ní malé cívky s filmem a položil je na stůl. „Co bys dokázala udělat s tímhle?“ Sarah vzala jednu cívku opatrně do prstů a dávala pozor, aby se nedotkla filmu. „Je to osmimilimetrový film. S podobnými jsme vyváděli různé věci na umělecké škole.“ „Jsou pěkně staré, co?“ „To rozhodně. Tohle se používalo ještě předtím, než se rozšířily filmy Super 8 mm. Takže je určitě starší než ze šedesátých let.“ „Myslíš, že by se to dalo nějak promítnout?“ „Inu, myslím, že bych uměla zařídit ještě něco lepšího,“ odpověděla Sarah. „Ve škole mají fotolaboratoř a dokážou takovéhle věci digitalizovat.“ „Jak rychle by se to mohlo stihnout?“ „Když pěkně poprosím – možná během zítřka,“ usoudila Sarah. „Ale proč takový spěch?“ „Jde o to,“ vysvětloval Jack, „že mi dnes ráno volala Hope a říkala, že notář zítra bude číst Victorovu závěť a je prý nezbytné, aby se toho zúčastnila. Byla by ráda, abychom ji doprovodili. A já nějak cítím v kostech, že by mohlo být hodně užitečné, kdyby se nám podařilo tohle malé tajemství rozlousknout dřív, než si ti mizerní Victorovi potomci rozdělí kořist.“ Sarah se na něho upřeně zahleděla – jeho chování znovu zapadlo do vzorce, jak si představovala ostrého policajta. „Třeba bychom si měli promluvit s policií, ne?“ Pokrčil rameny. „A o čem?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288502
Vraždy
v
Cherringhamu – Záhada
pa n s t v í
Mogdon
A tu si Sarah uvědomila celou pravdu. Nepodařilo se jim vyřešit vůbec nic. Dokonce ani nedokázali s jistotou říct, jestli došlo k nějakému zločinu. Zatím uspěli pouze v tom, že odhalovali další a stále složitější řetězce záhad. A zjistili pouze tolik, že členové Victorovy rodiny se navzájem nenávidí. „Bez ohledu na to, nač jsme zatím stačili přijít,“ mudroval Jack, „toho ještě spoustu nevíme.“ Sarah se pokusila shrnout všechno, co už objasnili. „Co tedy vůbec víme? Victor zemřel, protože se snažil dostat do své tajné místnosti. Ale nevíme, proč ji vlastně zřídil a jaký význam mají věci, které jsi tam našel. Když starý pán umíral, byl někdo před domem – a pořád nevíme, o koho šlo.“ Podívala se po Jackovi, jestli potvrdí správnost jejích úvah nebo neupozorní na něco, co přehlédla. „Hořet začalo kvůli závadě v elektrickém rozvodu – ovšem v místnosti, kterou starý pán nikdy nepoužíval. Victorovy děti se nemohou dočkat, až jim připadne dědictví, a přitom si každý z nich myslí, že dědit bude pouze on. Ach ano, a pak je tu někdo, kdo je celý říčný, aby se staré panství přestavělo a on na tom vydělal majlant. Jenže nevíme, kdo to je. Možná jsou v tom namočení všichni tři!“ „Vidíš, co jsem říkal?“ přikývl Jack. „Máme seznam podezřelých, ale nic, co bychom mohli prokázat. „Máš pravdu.“ „A přece…,“ pokračoval Jack, „jak naznačil ten člověk: když to smrdí jako ryba…“ „… tak je to ryba. A tohle smrdí rybou na sto honů,“ přisvědčila Sarah. „Otázka zní – co je to za rybu?“ Jack se zachechtal „Dobře, ale už radši ty ryby necháme být, ano?“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288502
Vraždy
v
Cherringhamu – Záhada
pa n s t v í
Mogdon
Také se zasmála. „Nejvyšší čas, abych šla do kanceláře. Chtěla bych Grace požádat, aby se podívala po těch plánech – uvidíme, jestli se nám podaří kápnout na našeho tajuplného developera.“ „Správně,“ přitakal Jack. „Já se zatím budu držet toho, co nám kdo řekl. Ale bylo by dobře, aby sis trochu odpočinula. Uvidíme, co všechno se ještě dá zjistit.“ Pak vložil filmy, dopisy i náhrdelník zpátky do skříňky a tu jí podal. „Dneska dopoledne musím ještě něco oběhat, a nějak po obědě bych se mohl zastavit za mladým Terrym,“ dodal. „Chceš, abych šla s tebou?“ „V každém případě,“ přikývl. „I když to možná nebude nic příjemného.“ „Teď mě tak napadlo, že bych radši mohla věnovat trochu času nastudování toho, co se dělo kolem rozdělení Indie,“ uvažovala Sarah. „Výborná myšlenka,“ pochválil ji Jack a vzal do ruky účet. „Myslíš, že by bylo v pořádku nechat tady pár liber zpropitného?“ Sarah vrtěla hlavou v předstírané hrůze. „To by bylo strašně moc,“ mínila. „Ale přála bych si, abys byl zdejším hostem, když jsem tady dělala servírku.“ Potom už se zvedla a zamířila do kanceláře.
100 Ukázka elektronické knihy