„To nám vystačí na týden,“ konstatoval Zimbas. „O tom pochybuju,“ řekl drsně Anator, který přistál vedle jelena. „Vezměte si porci pro každého na celý den, zbytek je můj.“ „Přece nezhltneš celýho jelena sám?“ čertil se Hormik. „Zkus nejíst tak dlouho jako já,“ oponoval mu gargoyle a gestem levé nohy, kterou položil na mrtvolu, dal najevo, že svá slova myslí smrtelně vážně. Smaragdově zelené oči upřel na Hormika a výrazem tváře nepřipouštěl žádné dohady. Trpaslík se zamyslel a musel shledat, že kdyby nejedl celý týden, snědl by klidně i dva jeleny, a Anator nejedl kdoví kolik let. Zimbas mezitím zkušeně stáhl kůži z jelenových zadních nohou, odřezal několik plátků masa a některé z nich položil na rozpálené kameny ohraničující ohniště. Anator sevřel zbytek jelena v drápech na nohou, mávl křídly a vzdálil se. Když bylo maso hotové, slehla se po něm zem dřív, než to stačil Zimbas oznámit. Zatímco si všichni pochutnávali na snídani, vrátil se Ryualih. Odmítl nabízené maso, ale čaj si dal s chutí. „Jak všichni víte,“ pustil se do hovoru druid, „na jihu se schyluje k válce. Všechna království už mají dost tyranie Kiskunského řádu a spojila se, aby ho svrhla. Darm má však špehy napříč celým kontinentem, a když se dozvěděl o chystaném puči, dal rozkaz, aby jeho přívrženci zabrali přístavní město Alcham. Denně tam připlouvají lodě plné orků, skřetů, goblinů, koboldů, trollů, sarkonů, zlobrů a další různé havěti a co nevidět vtrhnou hluboko na území Království sedmi národů. To 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288134