98 T akt i ka
Vyhodnocení Po pokusu nebo absolvovaném přelezu pokračujeme další částí – například vyhodnocením videozáznamu.
Rozbor videa Bouldrové problémy se nejlépe řeší výměnou zkušeností s ostatními lezci. Umožňuje to seznámit se s problémy jiných a dozvědět se, jak se je snaží řešit. Kromě toho není na škodu mít možnost pozorovat při lezení sebe sama. Dnes to jde díky mobilu či tabletu a příslušným aplikacím poměrně snadno. Doporučit lze základní verzi bezplatných aplikací „Coach’s Eye“ a „Hudl“. Obě jsou k dispozici jak pro Android, tak pro iOS. Pomocí aplikace si můžeme pořídit záznam celého pokusu, pak si ho prohlédnout ve zpomaleném režimu nebo v reálném čase a průběh analyzovat. Můžeme pozorovat pohyb při posunu pánve, zda přesně nasazujeme chodidla apod. Aplikace umožňují také srovnání dvou různých záznamů.
Mentální problémy při boulderingu Důležitou součástí vyhodnocení je řešení mentálních problémů, jež se během přelezu vyskytují. Mohou se objevit u všech typů bouldrů. Nejčastěji ve chvíli, kdy člověk zapojí hlavu a začne si klást otázky.
• Na vysokých bouldrech nebo při nevhodném dopadišti:
– Mohu si ublížit?
• U skoků:
– Stačí to na tuto vzdálenost?
• U malých stupů na plotnách nebo při lezení na tření:
– Stojím jistě, neuklouznu?
Při bouldrování jsou jenom dvě možnosti: buď si lezec věří, nebo bouldr neleze. S poloviční sílou či poloviční vůlí se na bouldr nenastupuje! Sebejistota však musí být realistická. Pokud se objeví mentální problémy podobné výše uvedeným, můžeme se je pokusit vyřešit postupem po malých krocích. To znamená, že si nejprve přelez obtížného úseku usnadníme prostřednictvím pomůcek, které během zkoušení postupně odstraňujeme. Například při málo důvěryhodném dopadišti můžeme nejprve udělat několik opatrných odskoků na zkoušku, abychom si na danou situaci zvykli. Totéž platí pro bouldry vyžadující daleké skoky. Při nejistých stupech se snažíme za asistence partnera nechat se mírně přitlačit ke stěně, nebo se pokusíme nejprve využít chyty z bouldru jiné barvy (pokud jsou k dispozici).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288043
Projektové bouldry nebo parkour
99
Projektové bouldry nebo parkour V boulderingu se postupně vyvinuly směry označované jako projektování a parkourové lezení. Pro každou z těchto variant uplatňujeme trochu jinou taktiku. Cílem projektování je přelézt co nejobtížnější bouldr. Vyžaduje to určitý čas a dostatečné přestávky, stejně jako velice podrobnou analýzu i precizní lezení. Při parkourovém boulderingu se lezec zase snaží zdolat velké množství o něco snadnějších bouldrů (zhruba 1 až 2 barvy pod jeho výkonnostní hranicí). Podle možnosti se pokouší přelézt všechny bouldry jedné bravy. Přitom musí splnit celou řadu nejrůznějších požadavků. Aby zbytečně neplýtval silami, musí bouldry tzv. flashovat (tedy provést přelez hned na první pokus), anebo má pro každý bouldr jenom omezený počet pokusů.
Jediná, nejlepší strategie zvládnutí bouldru neexistuje. Každý lezec si musí najít svou vlastní cestu. Dobrá strategie spočívá v tom, že nejprve absolvujeme výlez z bouldru. Protože ten musíme při přelezu zdolat po předcházející zátěži, měli bychom jej dobře znát. Teprve poté přijdou na řadu ty nejtěžší kroky a nakonec nástup. I když máme zvládnuté všechny postupné kroky, přelez se zpravidla nepodaří hned na první pokus. Bouldr obvykle zvládneme na několik etap. Poté je zapotřebí zapracovat na doladění. Co se snadno leze jako jednotlivý krok, se často v souvislé řadě pohybů ukáže jako ne to úplně nejlepší řešení. V tom pří-
Projektování Podstata těžkých projektových bouldrů spočívá v nalezení správné cesty, která se mezi bouldristy označuje jako „beta“. Při hledání správného pohybového řešení často pomůže si vyměnit názory a zkušenosti o řešeních daného bouldru s jinými lezci (například jeho společným vyzkoušením). Každý bouldrista má jiné silné stránky a slabiny, takže se od druhých lze hodně přiučit a ušetřit si tak spoustu námahy, neboť k úspěšnému přelezení bouldru pak stačí méně pokusů. Diskuse o nejlepší „betě“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288043
100 T akt i ka
padě je nutné sled pohybů upravit. Teprve potom, po dostatečném odpočinku a optimální přípravě (viz. str. 97, Příprava na pokus) mohou následovat další pokusy o přelez. Při hledání optimální cesty a na projektových bouldrech se musí dostatečně dlouho odpočívat. Protože lezec dělá jen několik málo pohybů, věří, že se rychle zase stoprocentně zregeneruje. Vyžaduje to ovšem nejméně 2 až 5 minut, aby si svalstvo dostatečně odpočinulo. Také na méně namáhavých koordinačních bouldrech bychom si měli dopřát čas na odpočinek a před každým pokusem se dobře připravit a soustředit. U projektových bouldrů hraje důležitou roli také to, zda bouldr lezci „sedne“. Bouldr lezci sedí, když odpovídá jeho individuálním sil-
ným stránkám, zatímco jeho slabiny pomíjí. Lezec by to měl zvážit při projektování a vybírat si bouldry, které mu prostě sedí, nebo se už v přípravné fázi rozhodnout pro nižší stupeň obtížnosti.
Parkourový bouldering Parkourový bouldering vyžaduje vedle mnohostrannosti také vytrvalost. Protože vzhledem k omezeným silovým rezervám lze dělat jen málo pokusů, je zapotřebí bouldry dobře analyzovat. V ideálním případě potom lezec boulder zvládne na flash (hned na první pokus). Aby se flash zdařil, je nutné investovat trochu času do analýzy a také do čištění bouldru. Zároveň si tak dopřejeme přiměřený odpočinek mezi jednotlivými bouldry. Přestávky mezi bouldry a pokusy by neměly trvat déle než 2 až 5 minut, jinak se lezec snadno dostane z rytmu. Pokud bouldr nezvládne na 1 až 3 pokusy, přechází k dalšímu bouldru. Buď tento bouldr vynechá, nebo se jej později pokusí zdolat ještě jednou. Na přelez celého parkouru jedné barvy je zapotřebí mít vytrvalost. Aby lezce během přelezu neopustily síly, nemá smysl přelézat bouldr bezpodmínečně v pevně stanoveném pořadí. Obtížné a namáhavé bouldry by se měly zdolávat hned na začátku lezení.
Nadšení diváci na finále Boulder Cupu
Ukázka elektronické knihy