„Pořád žasnu nad tím, jak dobře mluvíš anglicky, Haruko-san.“ Sepjala ruce a uklonila se, ale nedokázala skrýt veselé jiskřičky, které jí zazářily v tmavých očích.
~
Ačkoli Gabe předvedl, že umí být i laskavý, jakmile vyšli z domu, uzavřel se do sebe. Když vystoupili z autobusu, prodíral se davy na ulicích tak rychle, že Fiona měla co dělat, aby mu stačila, a ani se nepokoušela zapříst s ním hovor. Napadlo ji, že to možná Gabe dělá schválně. „A jsme tady. Tohle je Skytree. Oficiálně je to nejvyšší věž na světě, ale ne nejvyšší budova. Místní jsou na ni velmi hrdí.“ Podal jí list papíru. „Objednal jsem vám vstup online. Tady máte lístek.“ Rychlým pohybem vysunul z rukávu zápěstí s hodinkami. „Setkáme se venku za dvě hodiny. Nějaký čas potrvá, než se dostanete nahoru, a určitě budete chtít hodně fotit. Měla by být dobrá viditelnost.“ Fiona byla tak vykulená, že si jen beze slova vzala lístek. „Uvidíme se později,“ řekl a úsečně dodal: „Dobře se bavte.“ A než si stihla srovnat myšlenky, otočil se a zmizel v davu kolemjdoucích. Nedal jí šanci říct nic víc než: „Ale, ale…“ Ve chvíli, kdy se dala dohromady natolik, aby mu pověděla svůj názor, už byl dávno pryč. Vážně se na ni znovu vykašlal? „To je ale arogantní debil!“ zamumlala si pro sebe a zaťala pěsti. Ještě nikdy nikoho neuhodila a ani nechtěla, ale Gabe si koledoval o to, aby se stal prvním kandidátem. Jak se opovažuje ji takhle kvapně opustit, jako by byla ošklivý virus, který se bojí chytit? Zachoval se k ní hodně nezdvořile. A ne poprvé, uvědomila si. Hanbou se jí dělalo špatně od žaludku. Nedal ale nijak najevo, že si na ni vzpomněl nebo je mu povědomá. S tímhle to určitě nemá nic společného. Ne, Gabe je prostě 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288014