HRADY ČECH A MORAVY | ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY A OSUDY
Rekonstrukce hradu na konci 14. století
JENŠTEJN
Arcibiskup v ohrožení Erb pánů z Jenštejna
V těsném sousedství Prahy nenalezneme příliš hradních sídel. Dvě nejznámější – Jenštejn a Okoř – vznikla shodně kolem poloviny 14. století a mají vztah k patricijskému prostředí metropole. Jenštejn je úzce spojen s jeho nejslavnějším držitelem, arcibiskupem Janem, který mu ve 2. polovině 14. století vtiskl výstavnou tvář. Pozůstatků vodního hradu nezůstalo mnoho, ale dodnes tu ční pětadvacetimetrová věž, zachovaná ve své původní výšce i s arcibiskupovou kaplí uvnitř. Obecní hrad spravuje muzeum Praha-východ. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287880
Jenštejn
◉ Téhož léta 1393 utopen jest slavný doktor ◉ [Král Václav] povolav k sobě kněze Jana NeJohánek, vikář arcibiskupství pražského pod mostem pražským, krále Václavovým rozkázáním, protože proti jeho vůli stvrdil opata kladrubského. A jest pochován na Hradě pražském u svatého Václava, tu, kdež jméno jeho vytesáno na kameni a kříž na témž kameni; na kterýžto kříž i podnes žádný nohama nevstoupí. (…) Léta téhož byla suchota veliká v Čechách na paměť smrti toho doktora utopeného v Praze, že v Praze bředli [brodili] přes řeku lidi a byla voda zelená všechna jako tráva. Staré letopisy české
pomuckého, jenž byl mistr učení pražského a kanovník pražského kostela a králové [královnin] zpovědník…, i pilně se jeho vyptával, žádaje potají, aby mu oznámil, jakých hříchů se králová před ním Pánu Bohu vyznávala. Kterýž odpověděl: ,,… Já toho jistě v paměti nemám, [i kdybych] měl, nebylo by mi to slušné učiniti a vám také jistě slušné není se na to ptáti.“ Král rozhněvav se, kázal jej do těžkého podzemního vsaditi vězení, a … poslal pro … mistra popravného, kázal jej ukrutně mučiti a nemoha se na něm ani tak nic doptati, kázal jej nočním časem na most pražský vyvésti a svázaného do vody svrci [svrhnout] a utopiti. … Té noci i druhé světla mnohá vidína jsou nad tělem jeho ležícím u vodě. … A preláti kostela pražského vzavše tělo to z vody…, na hrad Pražský je slavně nesli a … v kostele svatého Víta … pohřbili a kamenem přikrýti rozkázali. … A kdožkoliv jeho svatosti odpíral a svévolně na kříž vtesaný na kameni vstoupil, toho dne světskou hanbu trpěl. Hájkova kronika (16. stol.) Píše se říjen 1380. Ve večerním šeru arcibiskup Jan z Jenštejna vchází do refektáře roudnického kláštera augustiniánů. Jeden řeholník tu nahlas předčítá z knihy Řehoře Velkého příběh o hříšníkovi, jehož náhle překvapila smrt. Zoufale a zároveň marně ji prosí o pár hodin navíc, o jedinou noc, aby mohl činit pokání… V zemi řádí smrtonosná morová epidemie, sám arcibiskup stěží vyvázl: Když obecný mor … přeukrutně zuřil, nešetřil žádného stavu, žádného důstojenství, pohlaví ani věku a také ctihodného Otce na lůžko bolesti uvrhl, takže lékaři již zoufali nad jeho vyváznutím. – Těžká nemoc, roudnický vjem i všudypřítomné memento mori na senzitivního Jana silně zapůsobily: Ona ztracená doba, kterou jsem, zváben toliko nástrahami, trestuhodně promarnil v marnosti tohoto světa. Jak dodává dobový životopisec, pochopil tajemství a počal dělat po-
Nevelké pozůstatky vodního hradu
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287880
HRADY ČECH A MORAVY | ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY A OSUDY
kání za minulé hříchy. Namísto elegantního dvořana a hédonisty tu najednou stojí přísný asketa. Jan (* 1350) vyšel z pražského patricijského rodu, jehož vliv rostl v dvorských úřadech, otec Pavel byl notář královské komory spravující finance Karla IV. a jeho bratr, Jenštejnův strýc Jan Očko, arcibiskupem. Není divu, že mladému potomkovi nachystali skvělou kariéru. Když jsem se ještě nedovedl modlit ani sám za sebe a za mrtvé, z jejichž nadání a zbožných odkazů jsem jedl a pil, doznává sám kajícně, když obsadil několik výhodných církevních beneficií. Byl jsem oddán knihám a náležitě vzdělán, začal jsem cestovat po světě za poznáním. Exkluzivní vzdělávání jej vedlo ve strýcových stopách po studiu na univerzitě v Praze na
UTOPENÝ MUČEDNÍK Legendy opentlily smrt Jana Nepomuckého (podle nich utopením) mnohými zázračnými úkazy: Smrt, již Václav zatajiti mínil, ihned nebeské zázraky vyjevily, ohnivý plamen … mrtvého osvítil, tak že se celá Vltava rděla: tuť bys byl spatřil nesčíslný počet velmi jasných světel, jako by oheň s vodou v mír vešel a po vodě splejval; … šířeji vlny se zdvíhaly u velikém množství a větší světla tělo svatého mučedlníka po vodě vyprovázela. … Královna Johanna, z hradu královského vyhlížejíc a nevědouc, co by to vidění znamenalo, rychlým během k císaři manželu pospíšila a ten div světel jemu ukázala… Ihned Václava zžírati počal červ svědomí…, tři dni se neukázal, aniž k sobě koho krom potřeby pouštěl. Celou noc světla okolo těla blahoslaveného mučedlníka trvala, den potom … leželo na písku to mrtvé tělo ve svém oděvu, s líbezným obličejem velmi uctivě složené. (1681)
vyhlášená vysoká učení do Padovy a Bologně a ještě do francouzského Montpellieru a na Sorbonnu. Bohatý šlechtic si neodříkal žádnou ze životních radostí i poté, co ho ve 24 letech, nevrlého po prohýřené noci, probudil v Paříži posel se zprávou, že byl jmenován biskupem v Míšni. Cožpak je ti neznám neřestný život, který jsem po hravém chlapectví vedl tak žalostně za svého bujného mládí? ptal se přítele. Přiznával, že jako biskup více si hleděl vrchů a hájů [lovu] než chrámů. Zlom v roce 1380 jej však zcela proměnil a přivodil jeho conversio. Po zápasu se zastaralou smyslností a zakořeněnými zvyky je tady exaltovaný kajícník, jenž si odpírá vybrané pokrmy a trýzní se půstem, lehává na holé podlaze, skrčiv hlavu v kotouč, že takřka vlastním
Nejzachovalejší částí je věž – bergfrit
100 Ukázka elektronické knihy