NAIMA SIMONEOVÁ
je rozdělená spravedlivě pro všechny děti. Dokonce i moje matka nás měla ráda stejně, i když to není moc dobrý příklad. Byli by zničení úplně stejně, kdybys nedej bože zemřel ty. Nebo tvoje sestra. Jejich láska k vám je úplně stejná.“ Smutně se pousmál a protřel si spánky. Pak vztáhl volnou ruku a pohladil ji po tváři. Nakonec nechal ruku klesnout a dotkl se jí palcem pod spodním rtem… v té chvíli musela vší silou zadržovat povzdech, který jí hrozil uniknout. Zachvěly se jí řasy a v celém těle cítila horko. Bylo to poprvé, co se jí dotkl, aniž by potřeboval před někým cokoli hrát. Kdyby dokázala přemýšlet, kdyby byla dost chytrá, odtáhla by se. Místo toho se o jeho dotek opřela a naklonila lehounce tvář, takže se rty dotkla jeho zápěstí. Dokonce i přes stůl zachytila jeho roztřesený nádech. Sklonil pohled k jejím ústům a prohlížel si je, jako by mohl dostat doktorát za to, že se naučí každý jejich úhel a křivku. Byla z jeho zkoumání celá roztřesená, ale když se pohledem vrátil k jejím očím, jen se to zhoršilo, protože… protože v nich viděla oheň. Ten pohled jí sliboval věci, které, jak věděla, jí mohl poskytnout. „Jak je možné, že ty, která máš všechny důvody na světě nevidět v lidech to dobré, pořád věříš v rodičovskou lásku a spravedlnost?“ zamumlal. Pak ji ještě jednou pohladil, spustil ruku a vzal do ní sklenku s vínem. Napil se, ale oči z ní nespustil ani na vteřinu. Neměla pro něj žádnou odpověď. Ale vypadalo to, že stejně žádnou nečeká. „Ale abych odpověděl na tvou původní otázku… V této chvíli nemůžu říct své matce, aby se stáhla, protože bez ohledu na naše vztahy k ní teď chci být jemný. Za poslední měsíce si prošla peklem. A pokud pominu těch několik prvních týdnů po Jasonově smrti, myslím si, že si ani nedovolila pořádně po něm truchlit. Místo toho se soustředila na úplně jiné věci a jednou z nich je ta, že mi najde manželku. Myslím si, že kdyby se Jason 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287820