JOSS WOODOVÁ
svatbách dvou jeho sester, a taky na oslavě čtyřicátého výročí svatby jeho rodičů. Hasan je jediný syn a je hrozně zhýčkaný. Nemůžou se dočkat, až ho ožení.“ „A vybrali si tebe? Američanku, která není muslimka?“ „Jeho maminka je Britka a mají mě rádi.“ „A řekla jsi mu, že čekáš moje dítě?“ zeptal se Carrick. Snažil se tlumit hlas, ale nedokázal zamaskovat svůj vztek. „Jistě,“ odpověděla Sadie a bezstarostně pokrčila rameny. „Hasanovi to nevadí. Vlastně je z toho nadšený.“ „Rozhodně si ho nevezmeš a on nebude vychovávat moje dítě!“ zařval Carrick a všichni hosté se k nim otočili s doširoka rozevřenýma očima. Sadie se rozesmála. Tohle byl opravdu famózní způsob, jak světu sdělit, že do rodiny přibude další Murphy. Naštěstí všichni Carrickovi přátelé a příbuzní věděli, jak udržet tajemství. Zavrtěl hlavou a snažil se přijít na to, co to mělo znamenat. „Já… co… sakra!“ Mrkla na Leviho. „Z jiných si umí utahovat, ale sám to moc dobře nenese, že?“ Levi k nim popošel, zvedl svou velkou pěst a Sadie si s ním ťukla. Pak se obrátila ke Carrickovi a zavrtěla hlavou. „Jen jsem tě škádlila, Carricku, stejně jako ty před chvílí Leviho. A ne, nehodlám se vdát za Hasana. Ani teď, ani nikdy jindy. I když si jeho rodina myslí, že jsem skvělá, vědí, stejně jako Hasan a já, že nikdy nebudeme nic víc, než jen přátelé. Vypadáš trochu bledý. Nechtěl by sis lehnout?“ Položil jí dlaně na tváře, přitáhl si ji k sobě a usmál se, než ji políbil. Tahle ženská ho přivede k šílenství. Přivede? Ne. Už se stalo. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287815
SEDMÁ KAPITOLA V chodbě Carrickova domu si Sadie oblékla plášť a právě si vázala kolem krku šátek, když se Carrick dotkl jejího lokte. Obrátila se a nechala ho, aby ji odtáhl kousek stranou. Sklonil hlavu a řekl jí do ucha: „Zůstaň.“ Jediné slovo a přitom tak silné. Vrátil se rozloučit s ostatními hosty a Sadie se dívala na jeho široká záda. Potřebovala odejít, ale chtěla zůstat. Věděla, že pokud nevyjde ven ze dveří s jeho přáteli a rodinou, existuje velká šance, že znovu skončí v Carrickově posteli a hranice mezi sexem a vášní, touhou a náklonností začne být ještě víc nezřetelná. Nemohla, nechtěla se do Carricka zamilovat. Jednou už se zamilovala a zatraceně to bolelo. Byla připravená na přátelství, sex, společné rodičovství, ale dát mu své srdce, to bylo příliš. Ale její odhodlání pomalu bledlo… tím víc, čím víc věřila, že Carrick nemá nic společného s mužem, jakého jí líčila Tamlyn a Beth. K smrti ji to děsilo. Věděla, že by měla odejít, ale místo toho shodila kabát, pověsila ho na věšák a zastrčila šátek znovu do kapsy. Prošla zpátky chodbou a v jídelně vybavené stolem pro šestnáct osob, nad kterým visel elegantní lustr, zahlédla nad krbem velký obraz v masivním, zlaceném rámu. Lákání výjimečného uměleckého díla nedokázala nikdy odolat. Vklouzla dovnitř, prošla kolem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287815
JOSS WOODOVÁ
vysokých židlí s rovným opěradlem a postavila se před obraz Madony s dítětem. Nepoznala autora, ale poznala styl: benátská škola, nejspíš 18. století. Vypadalo to na některého z následníků Caravaggia… protože ani Carrick Murphy nemohl mít v jídelně pravého Carravagia. Nebo ano? Zaslechla zvuk jeho kroků a otočila se k němu. „Právě se tu sama se sebou dohaduju, jestli je to pravý Carravagio nebo ne.“ Usmál se. „Ne. Je to od jednoho z jeho žáků, nejsme si jistí od kterého, ale jsme si jistí, že to nemaloval sám mistr.“ „I tak je úžasně emotivní.“ Ukázala na tvář Madony plnou lásky k novorozenému dítěti. „Je krásná. Oba jsou krásní.“ „Pouto mezi matkou a dítětem,“ odpověděl a postavil se vedle ní. „Univerzální téma.“ Sadie si položila ruku na opěradlo jedné z vysokých jídelních židlí a oči nespouštěla z poklidné tváře Madony. „Pamatuješ si na svou skutečnou matku?“ zeptala se. Carrick ztuhl, ale po chvíli přikývl. „Trochu. Bylo mi šest, když umřela. Pamatuju si, jak mi četla knížku, něco o lovu na medvěda.“ Tu jsem taky měla ráda, pomyslela si Sadie, ale nechtěla ho přerušit. „Pamatuju si její parfém. Hrozně ráda se objímala. A když onemocněla, byla hrozně bledá.“ „Jak zemřela?“ vydechla tiše, bez naléhání. „Na rakovinu. V lednu to zjistili a v dubnu umřela.“ To bylo hodně rychlé. „A kdy se objevila nevlastní máma?“ „Bylo mi osm,“ odpověděl a jeho výraz změkl. „Všechny nás dala dohromady, a zase jsme se cítili… nevím, jak to mám vysvětlit. V bezpečí? Milovaní? 100 Ukázka elektronické knihy