„Buď ho máte, nebo nemáte,“ namítl Mackenzie. „Tedy…“ „A tahle provozovna…“ přerušila ho Cristina a mávla rukou po místnosti. „Vidím tu spoustu počítačů. Máte osvědčení o bezpečnosti a ochraně zdraví?“ Reilly zvedl ruce na důkaz, že se vzdává. „No dobře, dobře.“ Nervózně se rozhlédl po řadách počítačů a po tichu dodal. „Tohle je ale ryze neoficiální. Moje podni kání stojí a padá na zachování diskrétnosti.“ Otočil se k desce s řadami klíčů s očíslovanými visačkami. Jeden vyvlékl z háčku a podal ho Mackenziemu. „Číslo sto dvacet sedm.“ Celou stěnu za pultem pokrývaly poštovní schránky. Našli tu, kterou si Cleland pronajímal na jméno Temple ton, a otevřeli ji. Reilly se začal zaobírat čímsi velmi zá sadním a předstíral, že je vůbec nevidí. Ve schránce našli pět obálek. V jedné byl reklamní oběžník jakéhosi ob chodu s vínem v Puertu Banús, ve druhé našli připome nutí před vypršením předplatného do místní posilovny. Tři zbývající obálky obsahovaly výpisy z účtů. Mackenzie je vzrušeně otevřel. Tři účty, tři různé ban ky. Celkový zůstatek bezmála dva miliony eur. Slyšel, jak Cristina vedle něho tiše zalapala po dechu. Podíval se na ni. „Můžeme mu ty účty obstavit. Uškodí mu to. Asi mu tím odřízneme cestu k šikovnému zdroji hotovosti, ovšem určitě to nebude všechno, na to dám krk.“ Vzal do ruky výzvu k obnovení členství v posilovně. „Tak se půjdeme mrknout, s kým tahal železo.“ Fitness centrum Condesa leželo v zadní části přísta vu. Po schodech se stoupalo do prostorné tělocvičny s prosklenou stěnou poskytující úchvatný výhled na puerto a místní marínu. Tónovanými tabulkami dovnitř 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287722
dopadaly šikmé sluneční paprsky a v pruzích se táhly po kobercích tlumících hekání a sténání šestice cvičenců, kteří se pachtili na posilovacích strojích a zvedali činky. Ve vzduchu se vznášel pach zatuchlého potu, který se tloukl s vůní laciné vody po holení a deodorantů ze supermarketu. K Mackenziemu a Cristině vykročil opálený svalnatý trenér v černém nátělníku a šortkách. Ostražitě si je prohlížel. „Přejete si?“ zeptal se mladík španělsky. Cristina mu ukázala Clelandovu fotografii. „Máme za to, že patří k vašim klientům,“ promluvil Mackenzie. „Neprodloužil si včas předplatné.“ Svalovec se podíval na fotografii, pokrčil rameny a od pověděl: „No a?“ „Poznáváte ho?“ „Jasně. Señor Ian.“ „Chodil pravidelně?“ „Tak dvakrát třikrát týdně.“ Zvedl obočí. „Má skvělou fyzičku.“ „Doprovázel ho někdo někdy?“ „Ne. Vždycky chodil sám. Fajn týpek. Fakt parádní lýt ka.“ Truchlivě se podíval na svá vlastní. „Ptal jsem se ho, jak ten objem nabral. Smál se, že prý to má v genech. Já bych na těch svalech mohl makat roky a nikdy tak pěkný mít nebudu.“ „Skotská záležitost,“ uklidňoval ho Mackenzie. „Kdo chce nosit kilt, musí na to mít lýtka.“ Mladý trenér se na něho udiveně zadíval. „Vy jste Skot?“ „Ano.“ „A nosíte kilt?“ Otázku tentokrát vyslovila Cristina, která nedokázala zakrýt zvědavost. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287722
Mackenzie celý nesvůj přešlápl. „Ne,“ přiznal. „Já na to nemám nohy.“ Trenér pokýval hlavou, jako by si to celou dobu myslel. „A co ten chlápek provedl?“ „Zabil spoustu lidí,“ odpověděl Mackenzie. „Takže pokud vás napadá něco, cokoli, co by nám ho pomohlo vypátrat, sem s tím.“ Mladíka tím očividně šokoval. Zavrtěl hlavou. „Na mouduši, señor, vůbec nic mě nenapadá. Jen jsme tak kecali, o blbostech. Vyprávěl mi, že rád jachtaří, jenže to bych stejně poznal podle opálení. Od válení na pláži takhle nezhnědnete.“ „Každopádně kdyby vás cokoli napadlo, ozvěte se tady mojí kolegyni.“ Otočil se významně ke Cristině. Chvíli jí trvalo, než pochopila, že má trenérovi předat navští venku. Prohrabala kapsy uniformy, až konečně objevila zohýbanou vizitku místní policie Marviña, kterou strčila mladíkovi pod nos. „Už si o tom našem chlápkovi začínáme dělat určitý obrázek,“ přemýšlel nahlas Mackenzie, když scházeli po schodech do přízemí. „Potrpí si na oblečení od před ních návrhářů, stravuje se po restauracích, ale udržuje si kondici. Jachtaří, v Puertu Banús kupuje luxusní vína a na tajných účtech si poschovával dva miliony eur.“ Poplácal se po kapse, do níž složil získané bankovní výpisy. „Musíme je urychleně předat vašim lidem z finančního. Čím dřív mu utáhneme kohoutek, tím dřív se dostane pod tlak. V tuhle chvíli nemůže platit Templetonovými kartami ani těmi, které jsou vystavené k těmhle účtům. Kam se vrtne? Bude bydlet u přátel? Kolik Templeto nových známých vůbec ví, že je ve skutečnosti Cleland? 100 Ukázka elektronické knihy