Mozek začíná horečně pracovat: „To byla přece Lili!“ Popadnu doklady a klíče od auta. Vyrážím. Málem jsem naboural. „Uklidni se. Tím bys jí nepomohl,“ mumlám napjatě. Vidím, že je otevřeno. Vpadnu dovnitř. Lili leží na gauči. Ještě drží mobil v ruce. Po tváři jí teče krev. Zkouším puls. Je slabý, ale cítím ho. Volám záchranku. „Kdo vám to udělal?“ ptám se naléhavě. „Neznám ho,“ krčí rameny. „Vezeme ji na Karlák na traumatologii,“ vybafne záchranář. Sotva ji prohlédnou, nasadí infuzi a přenesou do sanity. Zmizeli. Teprve teď se rozhlédnu kolem. Všechno je rozházené. „Někdo pěkně řádil. Štěstí, že to Lili přežila.“ Bezradně si sedám na gauč. „Kde mám začít? Měly by se odebrat stopy. Nemůžu tady chodit a ničit je. Mám kriminálku příliš pod kůží, než abych je nechal bokem.“ Volám kamaráda Frantu Vopršálka, mého bývalého kolegu. „Hlásím napadení osoby, možná pokus o vraždu. Stopy po vloupání a prohledání prostoru.“ Za chvíli tam jsou. „Zdravím, dlouho jsme se neviděli,“ hlásí se Franta. „Jo, naposledy dneska.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287705