Mozek začíná horečně pracovat: „To byla přece Lili!“ Popadnu doklady a klíče od auta. Vyrážím. Málem jsem naboural. „Uklidni se. Tím bys jí nepomohl,“ mumlám napjatě. Vidím, že je otevřeno. Vpadnu dovnitř. Lili leží na gauči. Ještě drží mobil v ruce. Po tváři jí teče krev. Zkouším puls. Je slabý, ale cítím ho. Volám záchranku. „Kdo vám to udělal?“ ptám se naléhavě. „Neznám ho,“ krčí rameny. „Vezeme ji na Karlák na traumatologii,“ vybafne záchranář. Sotva ji prohlédnou, nasadí infuzi a přenesou do sanity. Zmizeli. Teprve teď se rozhlédnu kolem. Všechno je rozházené. „Někdo pěkně řádil. Štěstí, že to Lili přežila.“ Bezradně si sedám na gauč. „Kde mám začít? Měly by se odebrat stopy. Nemůžu tady chodit a ničit je. Mám kriminálku příliš pod kůží, než abych je nechal bokem.“ Volám kamaráda Frantu Vopršálka, mého bývalého kolegu. „Hlásím napadení osoby, možná pokus o vraždu. Stopy po vloupání a prohledání prostoru.“ Za chvíli tam jsou. „Zdravím, dlouho jsme se neviděli,“ hlásí se Franta. „Jo, naposledy dneska.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287705
„Jak jsi to objevil?“ „Volala mi. Je mojí klientkou.“ „Vida! Pořád se kolem tebe něco děje!“ „Začíná asi přituhovat. Jak se má můj vězeň?“ „Vrah Mirek Placatý přede jak mimino. Asi ho nebavilo žít sám. Bude o něj postaráno. Jen s tím pitím bude mít problém. Snad to uhájí na pominutí smyslů. Tak co máme tady?“ „Lili Marková je vdova po veteránovi z Afganistánu. Před chvílí jsem zjistil, že byl vyznamenaný za statečnost dokonce od Američanů.“ „No, to je něco! Proč se na tebe vdova obrátila?“ „Promiň, to zatím nemůžu říct. Nesouvisí to s vloupáním a napadením.“ „Jen jestli! Hlavně, žes zavolal. Chlapci z laborky vezmou vzorky. Snad něco objevíme. Ptal ses jí, jestli viděla pachatele? Třeba ho zná!“ „Nic nevím. Nevnímala.“ „A tak to taky zůstane. Nejdřív s ní musíme mluvit my.“ „Chápu. Hlavně, aby se to už neopakovalo. Musíte zjistit, proč se to stalo,“ říkám starostlivě. „Budeme se snažit, jako vždycky. Že seš to ty, budu tě informovat. Podepiš výpověď a padej odtud. Nepotřebuju, abys mi koukal přes rameno. Znervózňuje mě to.“ „Jo, už padám,“ říkám neochotně. Přes Frantovo varování jedu za Lili do nemocnice. Dopouštím se malé lži. Představím se jako její bratr.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287705
„Má pohmožděniny v obličeji, otřes mozku, naštípnutý malíček pravé ruky. Ještě navíc zhmoždění dutiny břišní. Další se uvidí. Musí na CT. Po vyšetření budeme moudřejší. Zeptejte se zítra.“ Odcházím se smíšenými pocity. „Tohle se nemělo stát! Zanedbal jsem něco? Těžko říct.“ Chvíli bloumám ulicemi. Zastavím se náhodně před domem. „Tady je přece moje kancelář!“ Jdu dovnitř. Snažím se utřídit myšlenky. „Na čem jsem to pracoval?“ Prohlížím si údaje v počítači. „Ano, už vím. Chtěl jsem si zapsat fakta. Nejdřív se podívám, kdo je v kontaktu s Andulou.“ Chvilku hledám správnou stránku. „Aha, číslo, z kterého někdo volá a Andula to nebere, je anonymní. Telefon na sim kartu bez smlouvy. Neznám jméno.“ Pak se mi rozbřeskne: „Tohle je bomba, která mi málem vyrazila dech! Často a krátce mluví s tímhle číslem!“ zapisuju si ho. „Majitelem mobilu je Hugo Hrozný! To je tedy sólokapr! Partička se nám schází!“
100 Ukázka elektronické knihy