paličku na maso, ve druhé kuchyňský nůž. Její doširoka otevřené oči jasně naznačovaly, jak na tom asi momen‑ tálně je. Ona ve skutečnosti nepříliš dlouhá chvíle, kdy se její choť vydal vstříc nezvaným návštěvníkům, jí připadala jako celá věčnost. Za oknem zahlédla mihotavé záblesky a s hrůzou očekávala, až se zvenku ozve zvuk zápasu, v horším případě třeba i výstřel doprovázený manželovým srdcervoucím sténáním. Namísto kriminálníků vláčejících za sebou zkrvaveného otce rodiny se však teď vynořil ve dveřích párek neškodně vyhlížejících důchodců, kteří se zdáli být vyvedeni z míry právě tak jako Ivana. Na rozdíl od ní však nebyli ozbrojeni. „Mami? Kdo to je?“ zazněla z horní palandy příhodná Markova otázka. „To bych taky ráda věděla. Nikam nelez! Ty taky ne, Adame,“ zazněl pokyn adresovaný dolní palandě. Spáčil nasměroval nevítané hosty ke stolu a rozsvítil petrolejky, což bylo pro manželku signálem, aby nepostá‑ vala opodál jen v noční košili. Odložila tedy rekvizity, které měly v případě krajní nouze posloužit jí i klukům k přežití, a navlékla si alespoň svetr. Rozpředla se debata na téma: Jak to tedy doopravdy bylo s Fabiánovou a jejím mužem? Kdo je vinen? Kdo z těch dvou je větší sklerotik? Dohady o tom, jak je vůbec možné, že levá ruka neměla ponětí o tom, co dělá pravá, vyústily v Pavlovu poznámku: „Poslyšte, vy určitě máte kontakt na tu ženskou.“ „Na paní Fabiánovou? No ano, jistě.“ „Tak fajn. Můžete jí zavolat a požádat ji, aby nám las‑ kavě vysvětlila, co má tohle znamenat?“
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287685