Profesor Andrieux nenechává rodinnému triu vůbec žádnou naději. Všechno detailně vysvětluje složitými slovy a pak před jejich tázavými obličeji zkříží ruce na mahagonovém stole. Stejné gesto, jako udělala doktorka Catherine Leroyová, než ho srazila na lopatky. „Podle anamnézy, kterou mi poslala má kolegyně, se výsledky jeví bohužel úplné a konečné. A mohu to vyjádřit jen slovy, která se nutně špatně poslouchají, vám i vašim rodičům. Podle prohlídky, kterou jsem před chvílí provedl, postoupíte do deseti, řekněme maximálně čtrnácti dnů do naprosté mlhy. To je zrakový halo efekt kolem slepé zóny. Což znamená, že přijdete o zrak z devadesáti osmi procent.“ Ochromeně ho pozorují. Slova jsou srozumitelná, ale dopadají tvrdě. Proč bylo třeba dostat druhou ránu raketou do hlavy? Je se dvěma procenty ještě vidět Eiffelovka? „Je tu ale dobrá zpráva, budete vnímat rozdíl mezi dnem a nocí, což je v endokrinní úrovni výhodné pro uchování vyrovnaných biologických hodin.“ „Teď když jste potvrdil diagnózu, zařídíme se podle toho,“ glosoval to prostě Michel a pak té velké kapacitě poděkoval. Bernadette zadržela pláč, položila třesoucí se ruku na manželovu paži. Není už nejmenších pochyb, Vincent se ubytuje u nich, než se najde nějaké vhodné místo v Rouenu, a v této zkoušce učiní ona vše, aby její rodina zůstala stmelená. Michel si náhle uvědomí, že jeho syn oslepne. Drží se křečovitě volantu a opakuje si: to půjde, to půjde.
•
98 • Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287684
Vincent se snaží vzpomenout si, co se válelo na psacím stole. Když byl malý, rozkládal děda různé předměty na tác a pak je schoval a chtěl po něm, aby je vyjmenoval: krabička sirek, červená tužka, hrací kostka, kaštan, stofrankovka. Vždycky vyhrával a žádal druhou partii. A dědeček přidával fotografii babičky nebo medaili, kterou dostal v armádě. „Chtěl bych, abyste mě vysadili před dědovým velkým domem.“ Nesnáší jejich mlčení a jejich obavy, i když oprávněné, jsou mu na obtíž. Uklidňuje je, přijede za ním Émilie, a když bude třeba, pomohou mu Arnaud a sousedka. Chce mít klid. Vincent, přemožený ohromným smutkem, se dívá za autem, z nějž se stává nejasná skvrna. Émilie o sobě nedává vědět. Už nikdy nebude hrát tenis, už nikdy nevyhraje žádný zápas, nikdy už mu nebudou tleskat.
•
99 • Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287684
17. května
Nikdy už nevidět světlo zapadajícího slunce na antuce tenisového kurtu?
Ukázka elektronické knihy