ABBY GREENOVÁ
který byl coby kamenem dohodil od Winterborneova. Dávala si dobrý pozor, aby nikdy nezabloudila do ulice, ve které byla dva roky uvězněná, a smířila se i s tím, že si o ní ochranka pravděpodobně myslí, že je vyšinutá, když je ochotná chodit na nákupy tak dlouhou oklikou. Ciro jí mimo jiného daroval i platební kartu. Potlačila hrdost a přijala ji. I po dvou letech života bez haléře se ale sama před sebou styděla za to, jak je závislá na jeho penězích. Ještě více si teď přála příležitost vydělat si na živobytí sama a být tak nezávislá. Tak či onak ji svým způsobem dojalo, že jí Ciro poskytl ve věci peněz svobodu. Připouštěla, že má k důvěře podstatně méně důvodů než její první manžel, který ji držel zkrátka. Seznámila se i s personálem zaměstnaným v domě. Hospodyně se jmenovala Dominique, údržbář a všeuměl Nigel. Dominique jí už zkraje vysvětlila, že ostatní potřebný personál se najímá jen tehdy, pokud by bylo třeba uspořádat večírek pro přátele a pak po něm poklidit. Vzápětí se ale dozvěděla i to, že si Ciro do domu nikdy nikoho nezve. Ani teď si nedovedla odpovědět na otázku, jestli je opravdu jen náhoda, že je Cirův dům tak blízko tomu, ve kterém ztratila celé dva roky života. Jednou večer, když měla Dominique volno, se cítila obzvláště neklidná a aby se uklidnila, vydala se do kuchyně. Odjakživa ráda vařila. Když z ní Winterborne zlomyslně udělal neplacenou hospodyni, uklízečku a kuchařku v jedné osobě, byla mu za to víceméně vděčná. Bylo daleko příjemnější pobývat v kuchyni než trpět v jeho blízkosti. Vařit se naučila už jako malá od kuchařky svých rodičů. Jmenovala se Margaret a celá rodina ji vnímala spíše jako vzdálenou příbuznou než placenou sílu. Po smrti svých rodičů se jí už příležitost ke 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287569
ZJIZVENÝ ITAL
kutění v kuchyni příliš často nenaskytla, protože strýc považoval tak přízemní činnost za něco, co je pod její úroveň. „Nenarodila ses proto, abys vařila a obsluhovala u stolu,“ okřikl ji tehdy. Ne, narodila jsem se proto, abys mě mohl využít k vlastním cílům, odvětila teď v duchu jeho výtku. Potřásla hlavou, aby se zbavila nepříjemné vzpomínky, a rozhlédla se po vzorně poklizené kuchyni. Instinktivně začala ze zásuvek a spíže tahat krabice s potřebnými surovinami. Vařila z paměti a po chvíli pocítila v duši mír, který jí poslední dobou tolik chyběl. Pustila si k práci rádio a naladila stanici, která hrála jakýsi bezduchý pop. Po chvilce se přistihla, jak si při jejím poslechu falešně brouká. V krátkém záchvěvu optimismu ji napadlo, že kdyby se věci i do budoucna vyvíjely podobně jako dosud a kdyby se jí povedlo od Cira dál udržovat ostražitý odstup, mohla by jejich takzvané manželství přece jen přežít bez dalších jizev na duši. Ciro se do domu vrátil o něco dříve než jindy, protože se chtěl před odchodem na večírek převléci. Byl podrážděný a zklamaný. Mrzutost nebyla jen následkem neobvyklého množství práce, ale i toho, že Laru od příletu do Londýna viděl jen párkrát. Vždy, když se vrátil do domu, spala. Nechtěl se před ní ponižovat tím, že by ji budil a žádal o něco, o co očividně neměla zájem. Nevěděl, co nalezne v domě dnes, kdy přijde o něco dříve, ale jeho představy se i proti jeho vůli točily kolem obrazu Lary, která čeká, až ji vezme do postele. Postavil za dveře na podlahu aktovku a povolil si kravatu. S údivem zaznamenal, že je to po dlouhé 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287569
ABBY GREENOVÁ
době poprvé, kdy se mu žena sama nevrhla kolem krku. Podruhé, opravil se. A i poprvé to byla ona. I dnes si přesně vybavoval, jak plaše a nedůvěřivě se chovala po jejich seznámení. Než se s ní dostal na rovinu, která by se dala nazvat osobní, musel ji několik týdnů svádět a přesvědčovat. Po scéně v nemocnici, která mu odhalila její pravou tvář, připsal počáteční stydlivost jejímu hereckému umění, dnes už ale připouštěl, že alespoň v jednom mu tehdy nelhala. Opravdu byla panna. Právě když se chystal vykročit do patra, přinesl k němu průvan povědomou vůni. Ucítil, jak se mu sbíhají sliny, a v mžiku si vzpomněl na šťastné dny školních prázdnin. Vydal se do kuchyně a zcela zřejmě předpokládal, že v ní najde Dominique. Když pak otevřel dveře, trvalo mu několik vteřin, než pojal obraz, který se mu v ní naskytl. Lara se skláněla k otevřeným dvířkům trouby a cosi z ní právě vytahovala. Byla oblečená do džínsů a volné košile. Vlasy měla uvázané do rozcuchaného uzlu, a když se k němu obrátila se zapékací mísou v rukou, zjistil, že má košili rozepnutou tak, že mu právě nabízela dráždivý pohled na rýhu mezi ňadry. Rozcuchané vlasy rámovaly tvář se zarudlými lícními kostmi. Uslyšel tichou hudbu, jakýsi hloupý popěvek, před kterým se poslední dobou nedalo uniknout. Teprve teď si uvědomil, že se Lara spokojeně usmívá. Sklonila hlavu, aby přivoněla k hotovému pokrmu. Lasagne, uvědomil si. Vůně mu znovu připomněla prázdniny u prarodičů, kdy mu podobně pracná jídla vařívala babička. Tiše a bez jediného pohybu vstřebával nečekané kouzlo chvíle. Přiznal si, že o podobných scénách obyčejného domáckého života často snil, i když by to 100 Ukázka elektronické knihy