Bellová 100
u pultu plážového baru s třetinkovou sklenkou piva v ruce a pozoroval okolí. „Poď, dělej, ne, ulovili sme chobotnici!“ Pepé chytil nohu, kterou ho Mikuláš vytrvale kopal. „Co to kecáš? Ulovili, jo? Dyť tady ani chobotnice nejsou!“ Mikuláš se vysmrkal do dlaně a pustil to po větru. „Když myslíš,“ pokrčil rameny a odběhl zpátky směrem k útesu, odkud prve přiběhl. Pepé si povzdechl. Neměl rád dilemata. Snažil se zavrtat zpátky do mokrého písku, ale už to nešlo. Písek v plavkách škrábal. A navíc ta chobotnice. Rozběhl se do moře, udělal stojku a nechal přílivovou vlnu, aby ho zarolovala a odnesla zpátky ke břehu. „Kam jdeš?“ zvolala matka. Pepé nepatrně pokynul směrem k baru a matka se vrátila ke své knize. „Objednáš mi colu, tati?“ Otec zívl a líně kývl na barmana. Cola byla v orosené láhvi, jako ve starých reklamách. Tak to měl nejradši, v láhvi a s brčkem. „Tak co, prde?“ zeptal se otec a nadzvedl si sombrero, které mu padalo do čela. Jeho pohled spočíval na zadní části procházející slečny, opatřené blýskavými plavkami. Teď si otec ještě povzdychne, až se dívka vzdálí mimo jeho dosah, dočista jako Pavlovův pes. Pepé pokrčil rameny. Přiložil si chladnou láhev na tvář a trochu se zachvěl, když slyšel otce, jak si s Whitney Houston, která řvala z barového rádia, falešně notuje I will a lways love youuuuuuuu! „A co zmrzku? Nechceš zmrzku?“ zeptal se otec žoviálně. Pepé zavrtěl hlavou a začal se šourat pryč.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287522