Československo 1918–1938/2018 (Ukázka, strana 99)

ČESKOSLOVENSKO 1918–1938/2018

Ferdinand Oliva ve hře Pro vlajku československou zobrazuje politické změny na základě vývoje v jedné rodině, od rodinného sporu až po jeho urovnání a jednotnost všech členů. Spory v rodině vyvěrají částečně z rozdílného vztahu otce a syna vůči Rakousku, částečně kvůli plánované svatbě. Otec je zpočátku ještě věrný Rakousku, zatímco syn okamžitě prohlašuje, že proti svým slovanským bratrům bojovat nebude. Otec je ve válce těžce zraněn, vyvolená jeho syna o něj tak láskyplně pečuje, že ji otec přijme a na konci může být spolu s Masarykovým návratem do Prahy oslavováno i rodinné usmíření. Otec a syn metonymicky zastupují různé postoje mezi českým obyvatelstvem. Zatímco slavofilní a vůči Rakousku nepřátelský postoj synův se nemění, u otce dochází k obratu.199 Partnerský, respektive svatební motiv doplňuje toto zobrazení makropolitiky prizmatem mikropolitiky: Volba partnera je zde spojována se svobodou a láskou. Fakt, že otec synovi vybral jinou nevěstu, se jeví jako nepřijatelný nátlak. Tento soukromý motiv lze alegoricky přenést i na národní politiku. Vzpouru syna proti přáním svého otce lze totiž přirovnat k nechuti Čechů anebo jiných národů k nucené alianci pod záštitou monarchie. Syn volí tu alianci, kterou sám chce, a tradiční vztah stanovený jeho otcem odmítá.

Ferdinand Oliva tento motiv podobným způsobem použil už ve své komedii V červáncích svobody (1922) – zde nicméně zcela v duchu komedie, bez válečných obětí či zranění jednajících osob.200 Paralelizace privátního a politického je zde zdůrazněna i verbálně, když se na konci hry vytvoří dva šťastné páry a ve hře se praví: „Dva šťastné páry budou míti po celý život tu nádhernou upomínku, že základ k jejich blahu položen byl zároveň se základem našeho státu.“201 Komplexní děj kolem založení státu lze na jevišti jen stěží zobrazit, takřka patentní řešení pro tento problém leží v demonstraci osobního štěstí na základě politické

199

erdinand OLIVA, Pro vlajku československou. Lidová hra z doby války a převratu F o 3 jednáních, Praha 1928.

200 Ferdinand OLIVA, V červáncích svobody. Veselá hra z doby převratu o 3 jednáních, Praha 1922.

201 Tamtéž, s. 83.

96

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287512

PETER DEUTSCHMANN

změny.202 Tuto dramaturgickou paralelizaci makropolitiky a mikropolitiky lze spatřit už v názvu hry Karla Koutného Převrat v rodině z roku 1926.

Zaměření dramat na státotvorné národy Čechů a Slováků se projevuje například v tom, že se ve hře Revoluční převrat od Jiřího Baldy, jejíž děj se odehrává „v menší restauraci na okraji Prahy“, zpívá slovenská národní píseň „A já mám Marinu červenú ak malinu“.203 Nacionalistické tendence převratových her jsou zároveň patrné zejména na zobrazení příslušníků jiných národností: Zaprvé je nápadné, že se mezi protagonisty her příliš často nevyskytují příslušníci německé národnosti. To ovšem může mít různé důvody (po válce byla většina divadelních spolků národnostně jednotná, což s sebou přinášelo potíže s obsazováním německých rolí).

Za pozornost stojí také to, že se v těchto hrách málokdy vyskytují německé repliky. Osoby, které patří k německému obyvatelstvu, mluví víceméně dobře česky. Konotovány jsou přitom zpravidla negativně. Protagonisté židovského původu jsou často líčeni jako šikovní oportunisté, kteří myslí jen na svůj vlastní profit, pro nějž často mění své smýšlení. Takovýto ideologický anebo sobecký obrat je v divadle zobrazován většinou pomocí vnějších rekvizit, přičemž je možno rychlou výměnu politických symbolů – výměnu černožluté vlajky monarchie za slovanskou trikoloru – chápat jen negativně. V kabaretní scéně Strach z Palestiny, aneb: Co se nám Čechům může stát? Satyra o 1 jednání z doby převratu touží kupříkladu židovský výrobce kořalky Mořic Fuchs po titulu rakouského dvorního rady. K převratu ale dochází dříve, Žid proto rychle vyvěsí trikoloru a podporuje sňatek své dcery s Čechem, aby tak mohl přejmenovat svou firmu a udělat dobré obchody. Titul Strach z Palestiny má napovědět, že v této značně antisemitské satiře Židé chtějí raději vydělávat velké peníze, než se věnovat zemědělství v židovském státu. Z této těžké práce mají

202

egelova estetická teorie výstižně poukázala na rozpor mezi komplexními vztahy H ve společnostech nové doby a tradičními možnostmi umění, které musí zobrazovat historické dění ve zjednodušeném podání. Srov. Georg Wilhelm Friedrich HEGEL, Vorlesungen über die Ästhetik I, Frankfurt/M. 1970 (G. W. F. Hegel, Werke in 20 Bänden. Bd. 13), s. 243.

203 Srov. Jiří BALDA, Revoluční převrat. Historka z jedné hospůdky ve třech dějstvích, Praha 1924, s. 3 a 15.

97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287512

ČESKOSLOVENSKO 1918–1938/2018

strach, proto se raději vydávají za Čechy, aby se jim v nové situaci nic nestalo.204 Demokratická ideologie mladého Československa je zdůrazněna například ve hře Zasvitlo nám slunko zlaté tím, že hlavní postava hrabě Evžen ze Šporku jako český šlechtic žádá na konci svého zetě, který má možnost stát se poslancem ve sněmovně, aby podporoval zrušení šlechtických titulů.205

Závěr Co mají převratová dramata společného kromě okolnosti, že většinou upřednostňují metonymii, aby na jevišti zobrazila politický převrat?

Co spojuje hry, které byly psány pro Národní divadlo (drama Stanislava Loma), ale i pro divadla provinční nebo ochotnická? V čem se projevuje jejich ideologická funkce? Vždyť přece vznikaly u příležitosti jubileí nebo případně z důvodu uchování kulturní paměti a měly zajistit loajalitu diváků vůči novému státu. Zdá se, že převládající metonymický typ usnadňuje přístup ke hře a identifikaci publika s předváděným dějem a s ním spojenou politikou, zatímco metaforický typ vyžaduje od diváků složitější operace, než si tihleti uvědomí, že by se děj na scéně měl týkat jich samotných.

U všech dramat je nápadné, že se zaměřují výlučně na české, respektive na československé publikum, jiné skupiny obyvatelstva se v nich vůbec nevyskytují (maximálně coby zástupci překonaného Rakouska nebo jakožto na vlastní profit zaměření Židé). Kolektivní národní štěstí nastupuje ve většině dramat na konci děje, který zpravidla končívá provoláním samostatnosti a zpěvem hymny Kde domov můj. Toto makropolitické štěstí se pojí se štěstím osobním, jak je zřejmé z happy-endu na konci děje. Síly, které tomuto cíli stojí v cestě, brání svobodě a musí se s nimi bojovat, nebo je třeba je přesvědčit, případně u nich dojde k samovolnému obratu, když se jim během děje otevřou oči. Postavy, které hledají jen své štěstí nebo vlastní profit, jsou jednoznačně považovány 204

rantišek DAVID, Strach z Palestiny, aneb: Co se nám Čechům může stát?

F Satyra o 1 jednání z doby převratu, Praha 1919.

205 Josef ORT-HRADČANSKÝ, Zasvitlo nám slunko zlaté. Obrázek z doby převratu o 3 dějstvích, Praha 1930.

98 Ukázka elektronické knihy