PŘEDPOKLADY A MODEL SROVNÁNÍ
(51) Systémové uspořádání doplnění slovesa (Sgall et alii, str. 99): a. všeobecný vztah b. agens c. určení času: kdy>odkdy> dokdy>jak často>jak dlouho d. určení místa: kde e. způsob f. míra
g. měřítko h. nástroj i. kudy j. adresát k. původ (včetně původce) l. odkud m. patiens (zasažený předmět,
včetně přímé i nepřímé řeči) n. kam o. výsledek p. podmínka q. účel r. příčina s. partitiv t. posesív
Přestože za stanovením těchto škál stávají četná data z rozsáhlých pozorování, excerpovaná často ze širšího typologického vzorku a vztahovaná k principu relevance, mohou podléhat v různých jazycích parametrickým obměnám, což můžeme pozorovat kupříkladu u vzájemné pozice přímého a nepřímého předmětu, kterou Sgall (1973) a Šmilauer (1966) vidí jako nepříznakovou ve směru DAT>ACC, zatímco Firbas uvádí směr ACC>DAT; oba k různým výsledkům dospěli stejnou metodou, avšak pro rozdílné jazyky, tj. češtinu a angličtinu respektive.132 Vzhledem k tomu, že konkrétní jazyky nezřídka nepotvrzují všeobecnou platnost podobných principů (conf. níže diskuzi Delbeckové a Lacové), domníváme se, že je nutné chápat tyto škály - tedy slovosled základový - jako modelový slovosled, jakýsi referenční bod, vůči kterému můžeme vztahovat konkrétní úseky a pozorovat jejich případné odchylky za účelem stanovení míry zdůraznění nebo kontextové zapojení. Lze si snadno představit, že ve stejném kontextu za stejných podmínek lze s využitím různých prostředků AČ vytvořit různé řetězce. Tak v příkladech Tichého vidíme tři odpovědi na tutéž otázku, zda přijde Juan (52) s českými ekvivalenty (53), (52) 132 133
a. Juan vendrá. b. Juan VENDRÁ. c. VENDRÁ Juan. d. Juan sí que vendrá.133
ro srovnání češtiny a angličtiny viz zejm. Sgall, Hajičová, Buráňová (1980). P Tato je ve španělštině preferovaná před (c).
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287510
SROVNÁNÍ AKTUÁLNÍHO ČLENĚNÍ V ČEŠTINĚ A ŠPANĚLŠTINĚ: TEXTOVĚ-LINGVISTICKÝ PŘÍSTUP
(53) a. Honza přijde. b. Honza PŘIJDE. c. PŘIJDE Honza. které nejsou synonymní, co se týče stupně zdůraznění přisuzovaného mluvčími jednotlivým prvkům. Ptáme-li se po nějaké neutrální variantě, zcela intuitivně označíme věty pod (a) v obou jazycích. Ovšem toto je triviální příklad dvoučlenné věty, která nepředstavuje větší komplikace; u vět rozvitých a vztažených do (textového) kontextu se však rozhodování o pevném základním uspořádání ztěžuje, zvláště existují-li různé varianty hodící se do odpovídajícího kontextu. Tuto situaci ilustruje následující příklad, v němž varianty (b)–(f) jsou pokračováním věty v (a): (54) a. Trvalo dlouho, než se Rebeca začlenila do rodinného života.134 b. [ Celé dny] [vysedávala] [v nejodlehlejších koutech domu] [na své dřevěné židličce] ... c. [Vysedávala] [celé dny] [v nejodlehlejších koutech domu] [na své dřevěné židličce] ... d. [Vysedávala] [v nejodlehlejších koutech domu] [celé dny] [na své dřevěné židličce] ... e. [Na své dřevěné židličce] [vysedávala] [v nejodlehlejších koutech domu] [celé dny] ... f.. [V nejodlehlejších koutech domu] [vysedávala] [celé dny] [na své dřevěné židličce] ... Při určování „neutrálního“, „základového“ slovosledu je pak také třeba uvažovat zaprvé o jeho prototypovosti, ale i o představě uživatelů jazyka o „modelu“ či „prototypu“. Představme si větu, ve které podle návrhu Nebeského & Nováka (1996) zablokujeme slovosledný faktor:135 prvky věty jsou seřazeny abecedně (55a), přičemž mluvčí byli požádáni, aby z těchto prvků sestavili větu. Z 27 dotázaných jich 27 sestavilo sekvenci v (55b), případně (55c). 134 135
Gabriel García Márquez: Sto roků samoty. Překlad Vladimír Medek, 2003, Odeon. Toto blokování jsme popsali dříve v Aurová 2010, str. 79 et passim.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287510
PŘEDPOKLADY A MODEL SROVNÁNÍ
(55) a. a dcera housky kakaa marmeládou oba s spořádala šálky tvoje. b. T voje dcera spořádala [oba šálky kakaa a housky s marmeládou.] c. Tvoje dcera spořádala [housky s marmeládou a oba šálky kakaa.] d. {(tvoje dcera) (spořádala) ((oba šálky kakaa) a (housky s marmeládou))} Tuto skutečnost považujeme za signifikantní, uvědomíme-li si, že při počtu tří větných konstituentů, ze kterých se věta skládá (64d), obdržíme šest matematicky možných kombinací, které se mohou navýšit při změně pořadí prvků v koordinaci. Unifikovaná odpověď všech dotázaných ukazuje dle našeho názoru na možnou inherentnost „logického“ či „prototypického“ slovosledu, který bývá v lingvistice odůvodňován ontologickou prioritou kategorií („první je agens před dějem, děj předchází předmětu“), pomineme-li ovšem další možné vysvětlení, totiž to, že představa o prototypické větě je scholarizovaná, získaná (Aurová 2010, str. 79). Podobnou úvahu nacházíme také u Padilly (2006), který mj. uvádí, že 350 studentů nefilologických oborů Univerzity v Alicante zvolilo jako prototypickou větu (56a) spíše než (56b); rovněž tento autor vedle souvislosti s problematikou prototypovosti zvažuje i možnost vlivu výuky gramatiky. (56) a. Pepito come peras. b. ¿La botella la compro yo? Zdá se, že vztahovat princip základu (O-b) k prototypovosti se nejeví jako neoprávněný, uvážíme-li, že o prototypovosti se standardně uvažuje v typologii v souvislosti se základními slovosledy, zejména co se týče řazení SVO. Z četných analýz vyplývá, že existují určité jazykové projevy, které přinejmenším budí pozornost. V prvé řadě není nesignifikantní výrazná prevalence SVO mezi jazyky (spolu s SOV - tedy subject first - tvoří přibližně 70 %; Comrie 1981; Dryer 2008); zadruhé, pokud dochází v diachronii určitého jazyka k typologické změně základního slovosledu, tato změna směřuje k SVO, což ukazují data z kreolských či 99 Ukázka elektronické knihy