98
j. d. r o b b
•
z n á m
t vo u
m i n u l o s t
„Myslíte, že mi záleží na vaší povinnosti?“ Ruměnec ve tvářích doplnil zvýšený hlas. „Zničíte kvůli tomu jeho pověst? Zničíte jeho rodinu?“ „Váš manžel jen tak ze sportu lovil ženy,“ vyštěkla Eva. „Využíval je jako hračky. Omamoval je drogami a v mnoha případech si je vodil do vaší postele. Nahrával si sex s nimi pro svou soukromou sbírku – aby je ponížil a zabránil jim podniknout proti němu jakékoliv kroky. Věděla jste o tom?“ „Lžete!“ Zasyčela to – jako jedovatý had s vystrašenýma očima. „Jste lhářka.“ „Geeno,“ oslovil ji tiše Roarke, zatímco Francie přispěchala k jejímu křeslu, sedla si na podpěrku a objala ji. „Je to pro vás neskutečně těžké období a tohle všechno jsou hrozné šoky, jeden za druhým. Někdo zabil vašeho manžela ze zvráceného smyslu pro spravedlnost, který ve skutečnosti není ničím jiným než pomstou. Smyslem poručíkova snažení je skutečná spravedlnost. Postaví se za vašeho manžela a najde osobu, která ho vzala vám i vašim dětem.“ „Říká o něm hrozné věci.“ „Velice jste ho milovala. Tím pro vás bylo ještě těžší, ještě bolestnější, když byl nevěrný. Chápala jste, že přes to všechno miloval vás i vaše děti.“ „To ano! Ano!“ S pláčem zabořila obličej do Francie. „Nebyl dokonalý. Nikdo z nás není. Měl slabost, ale bojoval s ní. Kvůli mně i kvůli svým děvčatům. A přestal. Přísahal mi, že přestal.“ „Vezmi si trochu čaje.“ Francie se jemně odtáhla, zvedla šálek a vtiskla ho Geeně do rukou. „Osuš si oči a napij se.“ „Byl atraktivní, chápete. Obletovaly ho ženy,“ pokračovala Geena, zatímco si otírala oči kapesníčkem. „A vzhledem ke své slabosti občas… klopýtl. Styděl se za to a bojoval s tím. Ale vloni obnovil svoje sliby vůči mně a dodržoval je. Přísahal. A nikdy nepoužíval drogy, nelegálních látek se ani nedotkl. Ke svádění žen by je nepotřeboval. Byl magneticky přitažlivý.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287490
99
j. d. r o b b
•
z n á m
t vo u
m i n u l o s t
Eva to prozatím nechala být. „Mluvila jste s někým o téhle stránce svého manželství? O obtížích, které jste měli, když váš manžel klopýtl?“ „S nikým. S Francie,“ opravila se a sevřela Franciinu ruku. „Patří do rodiny – je mi bližší než moje vlastní matka.“ „S nikým jiným? S kamarádkou, psychologem, lékařem?“ „Byla to jen naše věc. Nikomu jinému do toho nic není. Jestli se pokusíte tvrdit, že používal na ženy nelegální látky a vodil je do mého domova, zažaluju vás pro pomluvu. Slyšíte? Půjdu za vaším nadřízeným a nechám vás vyhodit.“ Eva si nevšímala její zlosti ani strachu, jenž za ní byl schovaný. Při své práci nemohla vždycky postupovat laskavě a trpělivě. Vlastně skoro nikdy. „Chcete se podívat na jedno z těch videí? Líbily se mu rusovlásky s velkým poprsím. Měl znásilňovací drogy ve své kanceláři. Použil je někdy na vás, s vaším svolením nebo bez něj?“ První reakcí byl šok, který zbavil Geenin obličej veškerých náznaků barvy. Vzápětí jí ztvrdl pohled. „Jak se opovažujete?“ „To není odpověď.“ „Nepoužil. Můj manžel mě miloval. Proč se snažíte zničit to, co mi po něm zbývá?“ „Někdo dobře znal jeho zvyky, jeho postup, a využil svoje poznatky k tomu, aby ho vylákal na smrt. Jestli jste o tom nikomu neřekla, udělal to někdo jiný, nebo jedna z žen, kterou zneužil, dosáhla pomsty. Jestli mi lžete nebo tajíte podstatné informace, maříte policejní vyšetřování. Jestli jste o tom věděla nebo se podílela na používání nelegálních látek k navození sexuální povolnosti, a popíráte to, maříte ho taky.“ „Jste lhářka, tak zaslepená ambicemi, že jste ochotná kvůli nim pošpinit slušného člověka, manžela a otce.“ Vztek vrátil do jejích lící trochu barvy. Geena se vymrštila na nohy. „Chci, abyste odešli z mého domova, a dohlédnu na to, abyste byla odvolána z tohoto vyšetřování, ne-li od policie, kvůli vaší kruté vendetě proti mému manželovi.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287490
100
j. d. r o b b
•
z n á m
t vo u
m i n u l o s t
„Geeno,“ začala Francie, ale Geena zavrtěla hlavou. „Vyhoď je. Vyhoď je,“ zopakovala, odspěchala ke schodům a vyběhla nahoru. „Moc se omlouvám.“ Francie si rozpačitě zamnula ruce. „Není ve své kůži. Pochopitelně. Promluvím s ní, ale můžu vás ujistit, že o ničem z toho nevěděla. Choval se k ní i k děvčatům velice láskyplně a pozorně.“ „Ale věděla jste to.“ „O drogách ne, přísahám. Geena je jako moje dcera a ty dívky beru jako svoje vnučky. Kdybych to věděla, řekla bych jí to. Našla bych nějaký způsob. Věřila jsem, že se napravil a je věrný, ale byly tu náznaky, kterých jsem si nevšímala, protože Geena i děvčata byly šťastné.“ Francie se odmlčela a na chvíli si přitiskla prsty k očím. „Můžu vám říct tohle, bez sebemenšího zaváhání nebo pochyb. Říkala vám pravdu, jak ji zná. Absolutně mu věřila a o těch druhých ženách by neřekla nikomu kromě mě. Potřebovala svoje iluze, poručíku, a tak mu věřila.“ Francie vstala. „Promluvím s ní. Udělám, co budu moct.“ „Ještě jedna otázka. Mluvila jste o panu McEnroyovi s někým?“ „Ať mi Geena svěřila cokoliv, zůstalo to mezi námi. V minulosti opakovaně zrazoval její důvěru. Já bych to neudělala, nemohla bych. Nikdy.“ „Děkujeme za váš čas.“ „Bude ho chtít vidět,“ dodala Francie, když je doprovázela ke dveřím. „Když ne zítra, pak brzy. Bude ho potřebovat vidět.“ „Zařídím to.“ Eva vyšla na chodbu a pokračovala k výtahu. „Neříkej mi, že jsem na ni byla tvrdá.“ „Inu, byla jsi na ni tvrdá, ale potřebovala jsi to vědět, nemám pravdu?“ Eva přivolala výtah. „Co jsem potřebovala vědět?“ „Jestli tušila, co dělal, a měla na tom podíl, ať už otevřeně, nebo svým mlčením. Jestli toho nakonec neměla
Ukázka elektronické knihy