způsobem, jakým může hvězda představit začátečníka. Vylezl jsem v hrůze na jeviště, začal a ozval se tak hlasitý smích, že jsem podle Jacka Rollinse zalezl zpátky do ulity. Měl jsem na to půl hodiny, a když to skončilo, Jack mě zkritizoval v zákulisí. Tenhle rituál se pak ještě mnohokrát opakoval. Přestože jsem na jevišti vytuhnul a styděl se toho hlasitého smíchu a potlesku, asi jsem byl docela dobrý, protože druhý den začaly chodit nabídky. Chtěli mě majitelé klubů, kteří se na mě přišli podívat. Také mě chtěli televizní producenti, co tam byli. Jack je všechny odmítl a řekl, že nejsem zdaleka připravený. Teď měla začít opravdová práce. Chtěl, abych vystupoval den co den, měsíc po měsíci, aby se do mě jeviště „vpeklo“. Autor uvnitř mi našeptával, ať prostě jdu na jeviště a čtu svůj materiál. Vtipy jsem měl dobrý. Tak co na tom záleželo? Jack mi trpělivě vysvětloval: „Musí si tě oblíbit. V tom to je. Když jim přirosteš k srdci, budou se jim líbit tvé vtipy. Když ne, tak ti nejlepší fóry na světě nepomůžou.“ Já nesouhlasil. Nesouhlasil jsem v tupé sebejistotě naprostého ignoranta. Bránil jsem se každé jeho rozumné a správné radě, ale on byl trpělivý a vytrvalý a řekl mi, že když zavřu zobák a udělám, co mi říká, tak si po dvou letech můžeme sednout a říct si, kdo měl pravdu. Řekl mi, že můžu být veleúspěšný komik, ale já tomu nevěřil. Ale stejně jsem ho měl tak rád, že jsem zavřel zobák a nechal ho věci řídit. A tak jsem přestal psát pro televizi, která mi platila tisíce dolarů týdně, a vzal neplacený kšeft v nočním klubu Nahoře v kabaretu Duplex, který patřil úžasné ženě jménem Jan Wallmanová. Každý večer jsem odjel s Jackem Rollinsem nebo s Charliem Joffem, obvykle s oběma, taxíkem na Sheridan Square a ti dva mě spolu s Jan Wallmanovou tahali a tlačili na jeviště, kde jsem v závislosti na počasí hrál pro deset až čtyřicet lidí. Na programu byl taky zábavný chlapík jménem Garry Marshall, který pak produkoval slavný televizní seriál Happy Days a také filmy jako Pretty Woman. Ale byl to taky moc vtipný kabaretní komik, to
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287481
vám povím. Obvykle jsem měl úspěch, ale občas byl ten večer propadák. Chodili tam známí se podívat a povzbudit mě. David Panich byl nadšen mými „rozkošnými invaginacemi“. Přišel Mel Brooks i další velezábavný broadwayský komik Phil Foster. Jack a Charlie nevynechali jediné představení. Večer ten den, co se Charlie ženil, se přihnali s novomanželkou do toho malého pajzlu, kde jsem vystupoval. Nevěsta sotva odříkala manželský slib a měla na sobě svatební šaty. Každý večer jsme po představení skončili v Divadelním lahůdkářství, kde jsem si povídal s Jackem a poslouchal, proč jsou některé moje narážky moc intelektuální, jen pro pár vyvolených. „Ten tón je tak vysoko, že to slyší jenom psi,“ říkal Jack. Ke stolu chodili jiní komici a často si přisedli na kus řeči. Jack E. Leonard, Buddy Hackett, Henny Youngmann, Gene Baylos. Všichni byli vtipní, všem jsem se líbil a všichni mi fandili, protože jsem byl zdvořilý a uctivý, ne jako jeden z těch nových komiků, kteří pohrdali staršími kolegy z Borščové scény, jak se jim říkalo. Naopak, byl jsem jejich vystoupeními nadšený a dával jsem to najevo. Svým způsobem se ke mně chovali jako rodiče. Nebyl jsem si třeba jistý, jestli mám dát tuzéra šatnářce, která mi půjčila kravatu. Spropitné dělalo v té době dolar, takže o prachy nešlo. Jen jsem si nebyl jistý protokolem. Zeptal jsem se Phila Fostera: „Mám jí dát tuzéra?“ Řekl: „Máš deset dolarů?“ Řekl jsem, že jo. „Tak mi je dej,“ řekl a dal jí pětku spropitného. „Panebože,“ řekl jsem. „Deset dolarů? Nikdy jsem žádné šatnářce nedal deset dolarů.“ „Tak si tuhle chvíli dobře zapamatuj,“ řekl, „a nikdy nezapomínej dávat spropitné. Když ti půjčí kravatu nebo sako, dáš jí tuzéra. Teď si to budeš pamatovat.“ Mimochodem, nebylo to tím, že jsem byl ohledně spropitného z laciného kraje. Jenom jsem přesně nechápal, jak to chodí, a jednou jsem dal tuzéra soudnímu zřízenci, který mi zaklepal na dveře, aby mi doručil obsílku od soudu. V té době bylo Divadelní lahůdkářství na Sedmé avenue tako vým každonočním rituálem. Hned vedle bylo holičství a kadeř-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287481
nictví Jitřní hlídka, které bylo otevřené čtyřiadvacet hodin denně a kde se člověk mohl nechat ostříhat nebo oholit ve tři ráno. Celou noc byl otevřený i obchod s deskami Colony, kde se člověk mohl nad ránem probírat muzikou a balit holky. A ne jen tak ledajaké holky. Když skončila představení v nočních klubech, přišly do toho obchodu a kadeřnictví všechny ty krásné tanečnice a zpěvačky ze sboru, aby se nechaly udělat ještě krásnější. Balení holek ze sboru mi nikdy moc nešlo a byl jsem o moc šikovnější na to nechat se ostříhat. Jo, byl jsem ženatý, ale v posledním tažení. S Harlene jsme se navzájem odcizili. Celkem pochopitelně ji přestaly bavit moje nálady, moje sklíčenost a moje otravná osobnost. Já se rozvíjel jako komik a ona končila univerzitu. Díky ní jsem se seznámil s něčím z Kanta, Kierkegaarda, Schopenhauera a Hegela, a i když doopravdy nemůžu říct, že dokážu rozlišit mezi svým an sich a für sich, dokázal jsem pochopit, že „žití v mizerném manželství“ a „Bytí v mizerném manželství“ nejsou dvě tak úplně odlišné věci, ať si Heidegger říká, co chce. Touhle dobou už jsme bydleli kousek od Páté avenue ve dvouapůlpokojovém bytě v klasickém newyorském činžáku. Byl tam docela klid, až na to, že jsme se jednou ráno probudili a našli pode dveřmi lístek od té paní ve středním věku, která žila v protějším bytě na našem poschodí. Stálo tam: „Skočila jsem z okna, zavolejte policii.“ Co to ti naši sousedé měli s tím ustavičným skákáním z okna? Jo, a jednou jsem přišel domů a zjistil, že nám vyloupili byt. Nějaký gauner se vlámal dovnitř, nic nevzal, ale nechal nám tam přenosnou televizi. Nejspíš ji ukradl z jiného bytu, pak začal loupit u nás, zpanikařil, utekl a nechal tam tu televizi. Přišlo to vhod, protože druhou telku jsme potřebovali. Jednou večer jsme si dali schůzku s jiným párem. Jak se ukázalo, to děvče nebylo spokojené ve vztahu s tím druhým klukem, i když jsem to tenkrát nepoznal. Byl jsem tak zaměstnán tím, že se stanu komikem, že jsem na jiné ženy nemyslel. Psal jsem scénky, cvičil,
Ukázka elektronické knihy