a pak se hrozně divil, když vyjel na obzor a tam něco bylo. Vezla jsem nemocné dítě k doktorovi, Kuba měl rok a půl, bylo náledí, nesolili, jen posypáno, minus dvacet, valašská zima, romantika. Ploužila jsem se velmi pomalu, s respektem, asi čtyřicítkou, až jsem se doploužila k přehupu a koukám, že vlevo proti mně jede autobus a předjíždí ho transit. Okamžitě jsem dostala smyk a transit se s námi čelně střetl. Ale nestalo se nám nic, na tu hrůzu. Skutečně nic? Měla jsem starého favorita, urval se motor, skřípnul mi nohy a nemohla jsem se vyprostit. Tehdy ještě nebyly sedačky, děcka sedávala normálně na sedadle, ale já měla od švagrové takový výlisek, který dával Barum klientům, a ten se při střetu opřel o palubní desku a dítě v tom viselo na kšírkách. Já rozbila hlavou přední sklo, měla jsem přiskříplé ty nohy, vymkly se mi všechny kůstky v nártu a nemohla jsem ven. 99
Aha, chápu, tohle v tvém pojetí znamená, že se ti nic nestalo. Skutečně se mi v podstatě nic nestalo, jen jsem si rozbila brýle, takže jsem byla trochu jako slepé kotě. Syn se jen kousl do jazyka. Nějaký člověk měl telefon a zavolal nám záchranku, tak jsem ještě z auta mohla zavolat manželovi, on už měl služební mobil, mluvíme o roce 1999. Byl tam dřív než sanitka, vytáhl mě opatrně z auta a říkal, že si byl jistý, že teď už mám s páteří definitivně utrum. A vidíš, nemám. Brečela jsi, když jsi mu volala? Volala jsem mu, že nemůžu vytáhnout nohy, ale já v takových situa cích nebrečím, nejsem brečící typ, určitě ne veřejně, můj pláč není nic, co by někdo potřeboval vidět. Pán, co řídil transit, z toho byl nešťastný, nastoupil první den do nové práce, a jak bylo nasněženo, myslel, že má před sebou rovnou a prázdnou cestu, tak se rozhodl předjíždět. Nemohl vědět, že to byl optický klam, a plnou čáru neviděl, ta byla pod sněhem. Policajti pak do mě hučeli, ať ho žaluju
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287389