Rafaelova škola - Pokladnice kentaurů (Ukázka, strana 99)

Rafaelova škola – Pokladnice kentaurů Jsem obráncem čistého královského rodu a bránit ho budu až do konce světa pro své vládce.

Jsem z oceli.

80 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287261

Mysterium v Zásvětí

5.

Nejkrásnější věc, kterou můžeme objevit, je záhada.

Albert Einstein, Jak vidím svět

ŘESNĚ CELÝ TÝDEN trvalo, než Jeho Veličenstvo Arthos s královskou radou přijali Rowana. Budoucí maršál takové jednání očekával, bylo mu jasné, že se Arthos ocitl mezi dvěma ohni. Z jedné strany cit k Marině, z druhé strany kentauří tabu.

Nechtěl, aby kentauři spatřili, jak ho jejich chování uráží, aby jim neudělal radost, a tak si Rowan nasadil důstojnou masku, za kterou skryl své pocity. U krku si sepnul zelený plášť sponou a pak vyzvedl 81 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287261

Rafaelova škola – Pokladnice kentaurů Matyáše také v elfím plášti a s houslemi ve futrálu na zádech. Bral ho s sebou jako svědka. „Můj táta vždycky říká,“ vysvětloval Matovi cestou, „že jednání s kentaury je jako šachová partie. Jenže se hraje… Umíš hrát šachy?“ zeptal se pro jistotu, jestli se může dát do vysvětlování. „Moc ne, nebaví mě,“ přiznal Mat, když vyšli z Koleje královny Margarety na ulici. A tak Rowan přestal vysvětlovat. Čekala je procházka k paláci se sídlem královské rady. Protože se oba při čekání na Marinu už pátý den toulali městem a suchými ulicemi, ve kterých se v horku zvedal bílý prach, věděli, kudy se dát, aniž by stále zírali do plánu. A dnes čili pátý den si všímali jedné zvláštnosti. V každé ulici narazili na lešení, a to dokonce i na mnoha nezvyklých místech jako třeba na střechách obrovských domů.

Kentauři na dávných domech pokračovali stavbou nových. „Vždyť oni staví úplně všude,“ kroutil hlavou Mat. „Kentaurion je jedno velké staveniště.“ „A tamhle, podívej,“ ukazoval Rowan do dálky. „Tam na tom antickém mostě stavějí druhé patro.“ Mat zakroutil hlavou. „K čemu tak obrovský most v takovém tichém království?“ Právě zahnuli do boční ulice, do které se slunce téměř nedostane, a uhýbali kentauřímu vojákovi v klusu. „Jak říká Marina: neškodilo by jim trochu pokory,“ odvětil Rowan a nebylo jasné, jestli to adresoval megalomanskému mostu nebo kentaurovi, který je téměř smetl. Slzeli a chrchlali v oblaku prachu, ještě když byl kentaur už dávno pryč. „Tady taky staví,“ nakukoval potom Mat do klíčové dírky v železných vratech, odkud zaslechl rachot věder. Poodstoupil, aby se Rowan mohl podívat na dvůr. Kentauří stavitelé tam zrovna vytahovali na kladkách vědra. Avšak co se staví, to dírkou neviděli.

82 Ukázka elektronické knihy