Totální fotbal podle Johana Cruijffa (Ukázka, strana 99)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287206

20 LEVÝ ZÁLOŽNÍK

I když své kouzlo má každý post v sestavě, jedno místo mám ve zvláštní oblibě. Vždy jsem měl slabost pro klasického levého záložníka. „Desítku“ na dresu proto ve své jedenáctce vždy rezervuji nadmíru dobrému levému záložníkovi.

Navíc to číslo – historicky viděno – k tomuto hráči patří. Jedná se o zvláštní druh stylisty, s klíčovou rolí v týmu. Především Brazílie na tomto postu představila velké osobnosti jako Gerson a Rivelino, ale i Nizozemsko může být patřičně hrdé na své levé záložníky, jako jsou Wim van Hanegem a Gerrie a Arnold Mührenovi.

Teď, když o tom píšu, mi přijde nápadné, že právě Brazílie a Nizozemsko mají takové dobré hráče. Možná to vypovídá o specifické kultuře obou zemí. Kultuře, která je založená na vysokých uměleckých hodnotách – a hráč se zlatou levačkou k nim patří. Odjakživa jsem si těchto hráčů považoval a svůj názor nikdy nezměním. Jako kouč Ajaxu a Barcelonyjsem tedy nechal hrát mužstvo vždy na tři útočníky a levý záložník v první řadě musel být hráč, který vytvářel šance a nemusel pracovat tolik jako většina ostatních hráčů.

Z toho důvodu mě mrzí, že levý záložník v Nizozemsku vymírá, protože dochází ke stále většímu odklonu od typické holandské fotbalové filozofie. I ve vrcholovém fotbale si všímám, že levý záložník musí stále více pracovat. Že se z fotbalisty mění v běžce, donuceného překonávat vzdálenosti a centrovat.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287206

Podle mě je to škoda a jako kouč jsem to nikdy nedopustil. V mém týmu před sebe vždy dostal útočníka, a tím pádem mohl dál hrát ve své původní roli.

Podle toho, jak se na fotbal dívám já, musí mít levý záložník slušnou běžeckou kondici, má umět slušně bránit a hrát výborně fotbal. Hráč, který dokáže poslat jak průnikovou, tak křížnou přihrávku. Někdo, kdo nehraje těsně za levým křídlem, ale na vnitřní straně, více u lajny.

Tím pádem může kontrolovat nejen trojúhelník mezi sebou, levým bekem a levým křídlem, ale i trojúhelník mezi sebou, levým křídlem a středním útočníkem. Hlídá poziční hru, takže vedle toho, že oplývá technickými kvalitami, si musí udržovat přehled, protože pozice se odehráním míče mění.

Většinou má co do činění se soupeřem, který je jeho protipólem.

U většiny klubů je totiž pravý záložník hráč, jenž hraje do hloubky hřiště, hodně se pohybuje a je rychlý. Abys ho přehrál, musíš být především velmi ostražitý a chytrý. Levý záložník tedy musí být dost šikovný, a proto je také jedním z nejatraktivnějších fotbalistů.

Jak najdeš talent na pozici levého záložníka? Vlastně je to nesmírně jednoduché. Hráč se ukáže sám. Většinou se jedná o někoho, kdo je rád v kontaktu s míčem, má chuť pracovat a udržuje si dobrý přehled.

Tedy podstatný rozdíl oproti levému křídlu, jež naopak rádo vytváří akce a potom si nejraději na chvíli odpočine.

Pozoruhodné je i to, že se z hráčů, kteří na pozici levého křídla dělají chyby, většinou stane levý bek, ne levý záložník. Když svůj post levého křídla technicky nezvládáš, pak se jako levý záložník dostaneš do daleko větších problémů. Většinou máš dostatek kvalit na to, abys splnil požadavky na levého beka. Theo van Duivenbode a Hugo Hovenkamp jsou příkladem hráčů, kteří se tímto způsobem dobře přeorientovali na jinou pozici.

V předešlých kapitolách jsem pravidelně uváděl, že během výchovy nemůže uškodit, když se hráči školí na různých postech sestavy. Tímto

100 Ukázka elektronické knihy