Protistranická skupina
volebním období měnily polovinu členů, oblastní výbory třetinu, Ústřední výbor KSSS čtvrtinu. Tím by mnozí přišli o dlouholetou jistotu na jednom místě nebo o možnosti kariérního postupu. Hrozily velké zmatky a přesuny, o které nikdo z nomenklatury, která má ráda svůj klid, nestál. Po počátečních sympatiích se od prvního tajemníka odvrátila i velká část umělců a spisovatelů. Na výstavě moderního umění Chruščov urážel abstraktní malíře a jejich díla nazval „sračkami“. Varoval také spisovatele, aby si nedovolili psát proti straně. Přitvrdil poté, co v Itálii vyšel román Borise Pasternaka Doktor Živago a spisovatel za něj obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Kreml mu však nedovolil ji převzít. První kniha Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Děnisoviče, zabývající se poměry v gulagu za Stalina, sice v roce 1962 vyšla, ale tvrdí se, že spíš nedopatřením než díky liberálnímu postoji Chruščova. Podle některých svědectví si první tajemník rukopis jen zběžně prohlédl a souhlasil s vydáním. Až když byla povídka na světě, přečetl si ji celou a pak se zhrozil, co vlastně pustil ven. Zahraniční politikou si Chruščov znepřátelil ortodoxní část stranického vedení, hlavně tajemníka pro ideologii Suslova. Konzervativci kritizovali prvního tajemníka za hluboký rozkol s Čínou, který údajně poškodil mezinárodní komunistické hnutí a ústřední roli Sovětského svazu v něm. Mao Ce‑tung odmítl kritiku stalinského kultu, a naopak obvinil Chruščova z revizionismu a zrady marxismu. Co bylo pro Moskvu ještě horší: Číňané začali hrát roli sovětského konkurenta a chtěli se stát namísto SSSR tou zemí, ke které se budou komunisté z celého světa obracet jako k té jediné a správné. Definitivní rozkol přinesla mezinárodní konference jedenaosmdesáti komunistických stran v Moskvě v roce 1960. Závěrečnou deklaraci, která nepřímo stanovila Sovětský svaz jako hlavní sílu světového komunismu, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287156