trable,“ napsal Sandusky. „Velkou část života jsem žil v iluzi,“ pokračuje. „Bavilo mě předstírat, že jsem dítě, a to samé jsem s těmi dětmi hrozně rád dělal i jako dospělý. Předstírání ke mně vždy patřilo.“7 V roce 1977 Sandusky založil charitativní organizaci Druhá míle. Jednalo se o zábavní program pro problémové chlapce. Během let jím prošly tisíce dětí z chudých a nestabilních rodin. Sandusky bral děti z Druhé míle na fotbal. Zápasil s nimi. Dával jim dárky, psal jim dopisy, bral je na výlety a vodil je k sobě domů. Mnoho z těch chlapců vychovávaly svobodné matky. Snažil se být otcem, kterého neměli. „Kdyby nebyl tak lidský, byli by [na Pensylvánské státní] v pokušení jej svatořečit,“ řekl jeden komentátor pro Sports Illustrated, poté co Sandusky opustil trenérský štáb fotbalového týmu Pensylvánské státní a odešel do důchodu.8 Tady je úryvek článku z novin Philadelphia Inquirer, který pochází z téže doby: Kdykoli jste ho potkali na chodbě motelu a pronesli něco, co znělo jako sebemenší kompliment, zčervenal a jeho tvář se roztáhla v okouzlujícím úsměvu plném skromnosti. Nebyl v téhle branži kvůli uznání. Jeho defenziva hrála před miliony lidí. Když ale otevírá dveře a zve dalšího zbloudilce, žádné publikum u toho není. O ušlechtilosti toho člověka svědčí, že si zvolil práci, kterou vykonává bez povšimnutí veřejnosti.9
První pochybnosti o Sanduskyho chování se vynořily v roce 1998. Chlapec z Druhé míle přišel po dni se Sanduskym domů a jeho matka si všimla, že má mokré vlasy. Chlapec řekl, že se Sanduskym trénovali a pak si dali sprchu v šatně. Chlapec sdělil, že Sandusky ho obejmul a řekl: „Vymáčknu z tebe vnitřnosti.“ Potom chlapce zvedl, aby „mu (Sanduskymu) odstranil mýdlo z vlasů“, přičemž se chlapcovo chodidlo dotýkalo jeho stehna.* * To pro Sanduskyho nebylo nic neobvyklého. S chlapci z Druhé míle se po cvičení sprchoval vždycky a v šatně rád hrával hry. „Bývalo to tak… že nejdřív se blblo a on pak rozpoutal mýdlovou bitvu,“ vypo-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286861