98
během vlastních terénních výzkumů. Třebaže o teorii autora lze pochybovat, jeho práce přináší celou řadu zajímavých podrobností získaných během jeho bádání po Předbajkalsku i Zabajkalsku v devadesátých letech 20. století. Od devadesátých let se začalo objevovat množství prací popularizačního a propagačního charakteru. Ty byly vydávány většinou samotnými šamany a mnohé z nich se přitom za odborné práce spíše jen vydávají. Příkladem může být monografie známého olchonského šamana V. V. Chagdajeva Šamanismus a světová náboženství z roku 1998.312 Tato práce se kromě stručného etnograficko-historického představení burjatského šamanismu zabývá více morálkou současné burjatské společnosti a vzájemnými vztahy mezi šamanismem, buddhismem a křesťanstvím, a to spíše z jakéhosi ezoterického úhlu pohledu. Autor se pokouší o syntézu, v níž volně přechází mezi některými aspekty jednotlivých náboženství, většinou vsazených do úzkého kontextu, aby je mohl ukázat jako vzájemné paralely potvrzující jejich univerzálnost. Charakteristickou argumentací jeho práce je, že šamanismus představuje jádro všech náboženství a díky správné znalosti šamanských praktik je možné dosáhnout úspěchu i v jiných duchovních či náboženských směrech. V této době byly vydávány i další monografie a novinové články osvětového charakteru. Nejvýznamnějšími jsou dvoudílná kniha B. D. Banzarova Tajemství a praxe šamanismu,313monografie Američanky burjatského původu Sarangerel s názvem Volání šamana314 či práce burjatské šamanky Nadi Stepanovové Ta, jež vzývá bohy – Životní příběh jedné burjatské šamanky vyprávěný Sicilii D’Arista315 publikované v Itálii, kde autorka posledních deset let žije. Všechny tyto práce vznikaly s cílem rozšířit všeobecné povědomí o burjatském šamanismu a jeho rituální praxi. V období postupujícího úpadku komunismu v SSSR koncem osmdesátých let a v devadesátých letech se o současnou situaci autochtonních etnik Střední Asie a Sibiře začali více zajímat také odborníci ze západní Evropy a z USA. Nejrozsáhlejší prací je monografie francouzské antropoložky se specializací na mongolskou kulturu Roberte Hamayon z roku 1990 Hon na duši- náčrt jedné teorie o sibiřském šamanismu.316 V této práci 312 V. V. Chagdajev: Šamanizm i mirovie religii. 313 Kniha byla vydána několikrát (1999, 2003, 2008). V této práci bylo použito druhé vydání, viz B. D. Bazarov: Tainstva i praktika šamanizma. V roce 2009 byla vydána třetí část této knihy. Viz B. D. Bazarov: Tainstva i praktika šamanizma. 314 Sarangerel: Zov šamana. 315 N. Stepanova: L’invokatrice degli dei. 316 R. Hamayon: La chasse à l’âme: esquisse d’une théorie du chamanisme sibérien.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286582
99
je velmi detailní popis celé situace založený na hluboké znalosti problému, kvalitním zpracování všech publikovaných materiálů a vlastním terénním výzkumu. Kolem Roberte Hamayon postupně vznikl kolektiv odborných pracovníků složený většinou z jejích studentů z oddělení Religionistiky (Náboženství Severní Asie) EPHE v Paříži317 zaměřený právě na antropologii jižní Sibiře a Mongolska. Obdobně zaměřený kolektiv vznikl kolem profesorky Caroliny Humphrey i na výzkumném ústavu MIASU (Mongolia and Inner Asia Studies Unit)318 při univerzitě v Cambridge. Carolina Humphrey se kromě své disertace věnované magickým kresbám v burjatském náboženství (1973) zabývala také regionem jižní Sibiře a Mongolska v období politické a hospodářské transformace přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století. Pro téma této publikace je zajímavý zejména její článek Šamanismus ve velkoměstě zabývající se rozvojem městského šamanismu v postsovětském Burjatsku.319 V devadesátých letech podnikla terénní výzkumy na jižní Sibiři a v Mongolsku americká antropoložka Eva Jane Neumann Fridman, která svoji disertaci Posvátná geografie: Šamanismus v buddhistických republikách Ruska z roku 1998 věnovala šamanismu v době postsovětské transformace v Kalmycku, Tuvě a v Burjatsku.320 Zajímavá práce Šanar321 vznikla ve spolupráci burjatsko-ukrajinského týmu vedeného Virlanou Tkacz, která v roce 1996 uskutečnila expedici do Aginského burjatského autonomního okruhu, kde se zúčastnila obřadů vedených šamanem Bajrem Rinčinovem, s nímž také vedla rozhovory. Na základě jejích výzkumů vznikla publikace překladů šamanských invokací s vysvětlením základních atributů šamana.322 Za velmi zajímavý a často přehlížený zdroj informací o současné situaci burjatského šamanismu mohou posloužit práce mladých badatelů, etnologů, antropologů i religionistů, kteří prováděli vlastní terénní výzkum. Výsledky jejich bádání jsou v některých případech publikovány, většinou se však jedná o samostatné diplomové a disertační práce, dostupné obvykle pouze v knihovnách univerzit, kde vznikly. 317 La section Sciences religieuses (Religions de l’Asie septentrionale) l’École pratique des hautes études (EPHE). 318 MIASU: Mongolian and Inner Asian Studies Unit [online]. 319 Publikováno jak článek (viz C. Humphrey: Shamans in the city, s. 3–10) a také jako samostatná kapitola monografie (C. Humphrey: The unmaking of Soviet life, s. 202–222.). 320 Viz E. J. Neuman Friedman: Sacred geography. 321 V. Tkacz – S. Zhambalov – W. Phipps: Shanar. 322 Z rozhovorů s Alexandrem Chantajevem, který se expedice účastnil jako fotograf. Z terénního výzkumu, červen 2008, Ulan-Ude.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286582
100
4.1.5 Ohlasy v českém prostředí Téma burjatského šamanismu není a nikdy nebylo v českých zemích výraznějším předmětem odborného zkoumání. Opomeneme-li bratra Oldřicha z Čech, který se však o těchto oblastech nijak zvlášť ve svém cestopise nezmiňoval, nejsou ani žádní středověcí či novověcí čeští cestovatelé či misionáři, kteří by z Bajkalské oblasti přinesli jakékoliv svědectví. První doložení Češi, kteří se v této oblasti pohybovali, byly teprve krajané působící v Irkutské gubernii koncem 19. století. Avšak vzhledem k tomu, že se jednalo spíše o podnikatele, architekty a botaniky, etnografie jižní Sibiře zůstává stranou jejich zájmu.323 Hlubší vzájemné vztahy Bajkalské oblasti a Čech vznikají s přesunem Československých legionářů koncem první světové války. Tzv. „běločeši“, jak zůstali díky sovětské historiografii a komunistické propagandě uchováni v pamětech místních obyvatel až do devadesátých let, figurují až dodnes v některých vyprávěních místních obyvatel. Nejvýznamnější z osobností českého původu v oblasti Bajkalu byl jednoznačně rudý komisař Jaroslav Hašek. V období jeho politického působení v Irkutsku v roce 1918 začaly být vydávány údajně první noviny v burjatském jazyce s názvem Uur (čes. Úsvit, bur. YYр)324, do kterých Hašek sám aktivně přispíval.325 Zcela ojedinělou práci o burjatské kultuře i náboženství představuje knížka československého legionáře Adolfa Zemana (1882–1952) V kraji šamanů a lamů z roku 1923, kde je tématu burjatských šamanů věnována etnografickou popisnou formou samostatná část.326 České odborné práce o duchovním životě Burjatů vznikají až v devadesátých letech. V první řadě je třeba připomenout práce religionisty Luboše Bělky, který se však zaměřuje především na tibetský buddhismus Burjatů,327 stejně jako někteří jeho studenti z Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Stručná studie založená na krátkodobém terénním výzkumu Buddhismus, fragmenty šamanismu a jejich funkce ve společenském životě burjatského venkova Pavlíny Brzákové 323 Viz například Z. Svatoš: Istoria stan i sudeb. 324 Jaroslav Gašek: Iskatel’ preključenij. 325 Pověst Haška je však rozporuplná. Kromě obecné popularity mezi Burjaty jsem během svého terénního výzkumu byl konfrontován s tvrzením, že to byl právě Jaroslav Hašek, který jakožto rudý komisař v Irkutsku stál za pronásledováním a popravami místních šamanů. Z terénního výzkumu, srpen 2008, Ulan-Ude. 326 A. Zeman: V kraji šamanů a lamů, s. 87–117. 327 Nejrozsáhlejší prací na toto téma byla monografie L. Bělka: Tibetský buddhismus v Burjatsku.
Ukázka elektronické knihy