ALAN CONWAY Mnoho strak věští vraždu 90
dvoje dveře. Fraser okamžitě zaregistroval, kde spočívalo tělo sira Magnuse, a jako obvykle pocítil, jak se mu stahuje žaludek. Perský koberec se temně leskl, pořád ještě nasáklý krví. Krev se rozlila i na kamenné dlaždice směrem ke krbu a obtekla nohy jednoho z kožených křesel, které tam stálo. Byla cítit v celé místnosti. Meč ležel diagonálně, jílec těsně u schodů, zatímco ostří směřovalo k hlavě jelena, který shlížel ze zdi svýma skleněnýma očima jako možná jediný svědek toho, co se událo. Zbytek brnění, prázdný rytíř, stálo vedle dveří, které vedly do obývacího pokoje. Fraser navštívil se svým zaměstnavatelem již mnoho míst činu. Často tam viděl těla, probodnutá, zastřelená, utopená či jiná. Tento výjev, s tmavým dřevěným obložením a ochozem v patře, ale působil hrůzně, téměř jako z doby krále Jakuba I. „Sir Magnus toho člověka, co ho zabil, znal,“ zamumlal Pünd. „Z čeho tak usuzujete?“ zeptal se Fraser. „Z umístění brnění a dispozice místnosti.“ Pünd máchl rukou ve vzduchu. „Přesvědčte se sám, Jamesi. Vchod je za námi. Brnění a meč jsou dále v místnosti. Kdyby vrah vešel domovními dveřmi a chtěl by na sira Magnuse zaútočit, musel by kolem něj projít, aby se dostal ke zbrani. A v tu chvíli, pokud byly dveře otevřené, mohl sir Magnus uprchnout. V tomto případě to ale spíš vypadá, že sir Magnus někoho vyprovázel ven. Přicházejí z obývacího pokoje, sir Magnus první, vrah za ním. Když sir Magnus otvírá domovní dveře, nevidí, že jeho host vytahuje meč. Otočí se, spatří, jak se k němu host blíží, možná ho prosí o život. Vrah udeří. A zbytek už známe.“ „Přesto to ale mohl být někdo cizí.“ „Vy byste si takhle pozdě večer pozval do domu cizího člověka? Neřekl bych.“ Pünd se rozhlédl. „Podívejte, tamhle chybí obraz,“ poznamenal. Fraser sledoval jeho pohled a musel uznat, že Pünd má pravdu. Ze stěny vedle dveří trčela prázdná skoba a kus dřevěného obložení
horowitz488.indd 100
20.10.2020 19:14:11
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286464
TŘI: DÍVKA 91
byl lehce vybledlý. Výmluvný obdélník očividně vymezoval místo chybějícího uměleckého díla. „Myslíte si, že by to mohlo být pro tento případ důležité?“ zeptal se Fraser. „Všechno je důležité,“ odvětil Pünd a naposledy se kolem sebe rozhlédl. „Tady už jsem viděl všechno. Rád bych věděl, jak přesně byla nalezena zdejší hospodyně, když před dvěma týdny zemřela, ale k tomu se ještě dostaneme. Můžeme pokračovat do obývacího pokoje?“ „Ovšem,“ přitakal Chubb. „Do obývacího pokoje vedou tyto dveře a na opačné straně měl sir Magnus pracovnu. Našli jsme tam dopis, který by vás mohl zajímat.“ Obývací pokoj měl mnohem více ženského ducha než vstupní hala. Byl zde pudrově růžový koberec, sametové závěsy s květinovým vzorem, pohodlné pohovky a několik stolků. Všude kolem byly fotografie. Fraser vzal jednu z nich do ruky a zkoumal trojici lidí stojících před domem, v němž se nyní nacházel. Muž s tváří jako měsíček a vousy ve staromódním obleku. Vedle něj žena, o pár centimetrů vyšší než on, zírající netrpělivě do fotoaparátu. A zamračený chlapec ve školní uniformě. Očividně šlo o rodinný snímek, i když ne právě nejšťastnější: sir Magnus, lady Pyeová a jejich syn. Dveře na vzdálenější straně místnosti střežil uniformovaný policista. Prošli jimi do místnosti, které vévodil starožitný psací stůl zasazený mezi dvěma knihovnami, proti němuž byla umístěna okna skýtající výhled přes trávník k jezeru. Podlaha byla naleštěná a dřevěná prkna zčásti zakrýval další koberec. Dvě křesla byla obrácena směrem do místnosti a mezi nimi stál historický glóbus. Protější zdi dominoval krb; popel a ohořelé dřevo napovídaly, že v něm někdo nedávno rozdělal oheň. Ve vzduchu visela lehká vůně doutníkového kouře. Fraser si všiml humidoru a těžkého skleněného
horowitz488.indd 101
20.10.2020 19:14:11
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286464
ALAN CONWAY Mnoho strak věští vraždu 92
popelníku na odkládacím stolku. Na dřevěné obložení ze vstupní haly zde navazovalo další a bylo tu i několik dalších olejomaleb, které tady mohly viset stejně dlouho, jak existoval sám dům. Pünd přešel k obrazu, který zachycoval koně před stájí ve stylu George Stubbse. Všiml si ho, protože nedoléhal těsně ke zdi, jako by to byly nedovřené dveře. „Přesně takhle to bylo, když jsme sem přišli,“ podotkl Chubb. Pünd vyndal z kapsy pero, zahákl jím za obraz a přitáhl ho k sobě. Obraz byl na jedné straně zavěšený na pantech a skrýval velmi bytelně vypadající sejf zasazený do zdi. „Kombinaci neznáme,“ pokračoval Chubb. „Jsem si jistý, že lady Pyeová nám ji řekne, až bude schopna mluvit.“ Pünd přikývl a podíval se na psací stůl. Bylo dost pravděpodobné, že za ním sir Magnus před svou smrtí seděl, takže papíry, které na něm byly rozložené, mohly prozradit něco o tom, co se zde ve skutečnosti seběhlo. „V horní zásuvce je zbraň,“ prohlásil Chubb. „Starý služební revolver. Nestřílelo se z něj, ale je nabitý. Podle lady Pyeové ho měl manžel obvykle v sejfu. Možná ho vyndal kvůli tomu vloupání.“ „Nebo měl sir Magnus k nervozitě jiný důvod.“ Pünd otevřel zásuvku a podíval se na zbraň. Byl to doopravdy revolver Webley ráže .38. A Chubb měl pravdu, byl nepoužitý. Pünd zavřel zásuvku a obrátil pozornost k desce stolu, kde začal řadou výkresů s architektonickými plány od společnosti Larkin Gadwall sídlící v Bathu. Znázorňovaly skupinu dvanácti domů táhnoucích se ve dvou řadách po šesti. Vedle nich ležel stoh dopisů, které obsahovaly korespondenci s místní zastupitelskou radou, již bylo nutné absolvovat před udělením stavebního povolení. A byl zde také důkaz, elegantní brožura s titulem Dingle Drive, Saxby nad Avonou. To vše zabíralo jeden roh stolu. V druhém rohu byl telefon a vedle něj blok. Kdosi, patrně sir Magnus, tužkou na papír napsal:
horowitz488.indd 102
20.10.2020 19:14:11
Ukázka elektronické knihy